„Aikido má také mnoho bolestivých, ba dokonce i přímo destrukčních technik. Ty přichází na řadu v případě, když se útočník nechce podřídit obránci. Obránci nezbyde, než tyto techniky použít,“ vysvětluje Dušan Höffer, jeden z českých popularizátorů nejmladšího z bojových umění.
Aikido je, mimo jiné, uměním sebeobrany
Primárně je však posláním aikida šarvátkám předcházet. Zakladatel, Japonec Morihei Ueshiba, sestavil sebeobranný systém, kterým se prolíná „mírotvorná“ filosofie. Vedle obrany proti nevyprovokovanému útoku je aikido i usilováním o souznění s ostatními lidmi. „Až postupem času jsem zjistil, že cílem tohoto bojového umění není pouze naučit se bránit. Má mnohem hlubší a všestrannější význam. Jeho cílem je zdokonalení lidského ducha,“ potvrzuje i Dušan Höfer.
Ostatně, už jen japonský název napovídá o mnohém. Aikido, (ai – harmonie, ki – energie, dó – způsob života) se dá přeložit jako „způsob života prostřednictvím harmonie s přírodou.“ Následkem toho se na rozdíl od ostatních bojových umění v aikidu nekonají žádné závody. Aikido je nesoutěžním sportem. „Chci-li dokázat, že jsem lepší než ten druhý, není to opravdové bratrství mezi lidmi,“ bylo součástí filosofie Moriheie Ueshiby.
„Je aikido definitivním bojovým uměním?“
Patří podle České federace aikidó k jedné z nejčastějších otázek. „Ne. Definitivním bojovým uměním je termonukleární válka. Pokud chcete chránit sami sebe na ulici, kupte si tank,“ zní „trefná“ odpověď na nabízející se otázku z webových stránek federace.
Přitom aikidu se věnují také ženy a děti, a to zejména proto, že při napadení nejsou limitovány svou fyzickou silou. Ta je nahrazena obratností a unikátním systémem rotačních pohybů, za pomoci kterých je možné se náporu útočníka vyhnout. Aikidisté se učí také obraně v boji se zbraněmi, mezi které patří například nůž, meč a tyč.
Důvodů, proč se sportu věnovat, je ale mnohem víc. „Aikido nevede ke zvyšování agresivity, ale naopak uklidňuje a učí disciplíně,“ prozrazuje dlouholetý aikidista Ivo Toman.
