Původně pražská společnost se při svém vzniku v roce 1919 zaměřila na výrobu letadel, leteckých dílů a na opravy letadel. Hned v počátcích existovaly další dvě společnosti, které se snažily Aeru marně konkurovat.
Společnosti Letov a Avia se nemohly rovnat s počtem pracovních sil a objemu výroby, jaký měla společnost Aero. Po několika zakázkách, které se spíš věnovaly opravě letadel, konečně ten samý rok, kdy byla společnost založena, vzniká jejich první model letadla. Jaký to byl?
Předválečné období
Ten úplně první prototyp vlastního letounu se jmenoval Aero A-1. Ten se vyznačoval Brandemburským tvarem. Výrobu však rozpohybovala až zakázka od ministerstva obrany na sériovou výrobu. Aero A-1 se tak využíval pro výcvik pilotů. V roce 1921 pak společnost představila první civilní dopravní letoun A-10.
Opravdovou expanzi však společnost, kterou v té době vlastnil soukromník Dr. Vladimír Kabeš, zažila až ve chvíli, kdy se stala definitivně hlavním dodavatelem pro ministerstvo obrany a ministerstvo veřejných prací, které mělo pod svými křídly civilní letectví.
Úspěch se postupně dostavil i v zahraničí. Úplně první zákazníkem mimo území Československa bylo Finsko. Tehdy se společnost mohla pochlubit několika prvenstvími v rámci československé výroby. Postavila první tuzemský bojový letoun, první dvoumotorový letoun, první hydroplán a také byla využita aplikace křídla s klapkami.
Už v polovině 30. let Aero využívalo zatažitelný podvozek a obrovský technologický progres společnost zaznamenala ve chvíli, kdy se v jejich tehdejších továrnách ve Vysočanech vyráběly dvoumotorové bombardéry francouzského Marcel Bloch a sovětského SB-2.
Válka a znárodnění
Během druhé světové války si Němci nemohli dovolit nevyužít služeb podniku, jakým bylo Aero. Tehdy letecká společnost vyráběla hlavně polostřepinové konstrukce s nosným potahem pro průzkumné a výcvikové úkoly.
Ihned po skončení války se společnost vrátila k opravě letadel, ale společnost Aero byla definitivně znárodněna. Z tehdejší doby byl největší chloubou vysoce výkonný dvoumotorový celokovový čtyřmístný letoun Aero 45.
Stěhování
V roce 1953 Aero přestěhovalo své továrny do Vodochod, kde bylo zařízení vybudováno a navrženo pouze pro výrobu proudových letounů. Tehdy se zapojilo hned několik československých letových závodů, aby se zaměřily na velkovýrobu letounu MiGu-15.
Většina vyrobených letounů byla zcela pochopitelně dodána Sovětskému svazu. V letech 1954 až 1962 se k bratrům z východu dopravilo až 3 405 kusů MiGu-15.
Delfínem až ke svobodě
Asi nejúspěšnějším modelem proudových cvičných letounů byl letoun L-29 Delfín. V roce 1961 dokonce uspěl v konkurenci ostatních dodavatelů a zvítězil jako nejvhodnější model letadla v zemích východního bloku. Velký úspěch zažil také model L-39 Albatros.
Sametová revoluce znamená zásadní technologické změny také pro Aero Vodochody. Ze západu a hlavně z Ameriky přicházejí nové výkonnější motory.
Po revoluci se také společnost pouští do odvážného podniku. Svým novým modelem civilního letounu typu L270 chce totiž definitivně nahradit nejrozšířenější letoun tohoto typu Antonov An-2.
Aby se plán mohl uskutečnit, muselo Aero najít partnera, který by pomohl výrobu financovat. Tím začala spolupráce s thajwanskou společností Aerospace Industrial Development Corporation.
Od roku 2000 společnost spolupracuje s několika státy první či druhé kategorie. Největší obchodní revolucí se však stala privatizace, kterou započala vláda Mirka Topolánka. Od roku 2007 se jediným akcionářem stala investiční skupina Penta.
Po navázání spolupráce na výrobu konkrétních součástek pro letouny nebo vrtulníky se postupně Aero dostalo do situace, kdy je dnes schopné finančně zajistit výrobu vlastních letounů. Jejími zákazníky jsou společnosti z celého světa.
V roce 2014 Aero zahájilo výrobu vlastního letounu s názvem L-39NG. Ve stejném roce byly uzavřeny dva kontrakty, které se zavazují k dodávce letounů L-159 pro americkou společnost Drake International a pro irácké vzdušné síly.
