Zahrádky restaurací jsou někdy tím nejlepším místem, kde se posadit a dát si něco dobrého. Jenže jsou i jiné perspektivy, jak se na tato místa dívat. Existují vlastně čtyři hlavní skupiny, které vnímají zahrádky zcela jinak.
Restauratéři
Pro většinu je zahrádka požehnání. Podnik zvyšuje své tržby a čím je zahrádka větší, tím lépe. Pokud se musí v létě dokonce najmout několik brigádníků jako číšníků a číšnic, je to paráda. V prostoru zahrádky se nejlépe prodává pití, protože je horko. Když ke stolečkům a pohodlnému posezení přidají i slunečníky a vznikne tak chladivý stín, zákazníky nemusí lákat nic jiného a stejně přijdou.
Pěší
Pro chodce je divný dřevěný schod se zábradlím a něco žvýkající hosté restaurace překážka, kterou často není snadné obejít. Navíc sedící mají nepříjemnou potřebu sledovat chodce kolem. Jít v létě na podpatcích a v sukni kolem zahrádky hospody čtvrté cenové je celkově hororový zážitek.
Zákazníci
Ta pohoda sednout si na krásnou zahrádku pod slunečníkem a na chvíli si odpočinou se skleničkou něčeho studeného v ruce. Tohle je to pravé teplo a léto, na tento okamžik všichni celou zimu a jaro čekali. Ideální místo, kde se trochu zastavit, užít si město a všechen ten zábavný cvrkot kolem.
Památkáři a estéti
Z perspektivy památkářů, případně i jiných esteticky cítících lidí je většina zahrádek naprosté peklo. Jsou nejednotné a nevkusné, často plné plastu a vývěsních tabulí, které jsou vyloženě rušivé. Kazí tvář historických center všech měst a kdyby bylo legální je spálit na popel, už si běží pro zápalky.
PRO ZAHRÁDKY
- Jde o příjemné místo, kde si odpočinout
- K létu prostě patří
- Dají se udělat i vkusně
- Jsou výsledkem snažení podnikatelů, které je potřeba podporovat
PROTI ZAHRÁDKÁM
- Nejednotností kazí tvář města
- Pro pěší představují překážku
- Často nejsou bezbarierové
- Jsou nevkusné a na špatných místech
- Jsou výrazem upřednostění práv podnikatelů před právy chodce
V posledních letech cena pronájmu místa pod zahrádkou od měst vzrostla někde až o 10 %. V Praze jsou zahrádky už 4 roky regulovány magistrátem města. Zmizely plastové židle i různobarevné slunečníky. Magistrát stanovil pravidla, jak mají zahrádky vypadat. Podobná regulace ostatně není žádnou novinkou a platí i ve městech západní Evropy.
Co už z Prahy zmizelo?
Kromě již zmíněných divokých slunečníků a plastového nábytku zmizel i venkovní gril, chladicí pulty s nápoji či zmrzlinami. Nepoužívají se již ani koberce a velkoobjemové květináče či robustní zástěny zahrádek ať už skleněné nebo plastové. Nedovolené jsou rovněž venkovní výčepní pulty a větráky.
Hlavním cílem je jednotnost. Zahrádky musí splynout s okolím a nikoliv se s ním "rvát". Otázkou je, jestli je dobré, aby města zároveň zvyšovala cenu za pronájem zahrádek a zároveň vymáhala dodržování přísných požadavků. Oboje totiž zvedá cenu, což ve finále zaplatí zákazník.
Jisté je, že na území Prahy 1 a 2 a dalších vybraných částech města si ani letos nesednete na předzahrádky, které by připomínaly pevnou stavbu. V reálu to znamená, že pokud něco takové, tak jedině přímo na dlažbě a stínění maximálně v podobě jednoduchých slunečníků. Na markýzy zapomeňte, ať už by byly elektronické nebo umístěné na fasádách domů. Povoleny jsou jedině mobilní markýzy, ovšem žádné pestrobarevné nebo s logy pivovarů a dalších firem. Ve stejném tlumeném tónu musí být i veškeré potahy na stolech, židlích či jiném nábytku.
Pro všechny sportovní fanoušky platí zákaz sledování přenosů na předzahrádkách. Respektive by je sledovat mohli, ale nebudou mít na čem. Blížící se mistrovství světa v hokeji tak opět doma nebo uvnitř restauračního zařízení. "Je to šikana. Pořád na nás něco valí, tenhle nesmysl, EET a další kraviny. Nejvíc trpí lidi, protože na ně může pršet, bude jim večer chladno a tak dále. Samozřejmě i my přijdeme zkrátka. Na hokej se podívají s kámoši na bytě, než aby šli utrácet do hospody," má jasno provozovatel jedné pražské restaurace.
