Středočeskému kraji chybí desítky lékařů a zdravotních sester. Logicky jdou za lepším někam, kde je patřičně ocení. Středočeský kraj tomu jen přihlíží a nesnaží se problém řešit. Dokument, který by měl určovat, jakým směrem se bude zdravotnictví ubírat, tzv. Strategii rozvoje zdravotnictví 2014 – 2020, protlačila koalice ČSSD a KSČM s dvouročním zpožděním teprve nedávno. Kritici dokumentu vyčítají, že je amatérsky zpracovaný a také naprosto neaktuální. Koncepci zdravotnictví, kterou zadala radní pro zdravotnictví středočeského kraje Jiřina Fialová (KSČM), chybí jakákoliv vize do budoucna i konkrétní návrhy řešení opravdových problémů, které zdravotnictví má. Kvalita strategického dokumentu bohužel odpovídá odborné úrovni radní Fialové, která nedokončila ani středoškolské vzdělání.
Podle Martina Kupky (ODS) spočívá cesta, jak zlepšit současný stav zdravotnictví, v lepším odměňování středního zdravotnického personálu i lékařů. Pozornost chce také napnout k posílení terénní zdravotnické služby, která je méně nákladná a umožní lidem zůstat déle v domácím prostředí. „Kraj v minulosti investoval především do zdí a vybavení nemocnic, ale zapomněl na to, že klíčovou složkou zdravotní péče jsou lidé. Lékaři a sestry jsou finančně podhodnoceni, a proto nemocnice opouští. S novými přístroji vlastně nakonec nemá kdo pracovat a jejich vytížení není stoprocentní, tím krajské nemocnice také trpí,“ říká Kupka.
Podle Kupky by se kraj mohl se situací mnohem lépe popasovat. „Kraj situaci může ovlivnit, ale rezignoval na to. Pes je zakopaný i v tom, že celou oblast na kraji řídí nekompetentní radní. Náš recept je začít sledovat odměňování lékařů a sester, kvalita má být zaplacená, pracovitost a nasazení je potřeba řádně odměnit a zajistit dobrý přístup personálu právě k další kvalifikaci, dalšímu vzdělávání,“ pokračuje Kupka.
Samozřejmě i ve Středočeském kraji platí, že zdravotnictví netvoří pouze nemocnice, ale zahrnuje síť lékařů primární péče, ambulantních specialistů, lékáren, domácí zdravotní péče, dopravní zdravotní služby, léčeben dlouhodobě nemocných, odborných ústavů, dětských léčeben, lázní a samozřejmě i síť poskytovatelů tzv. nelékařské zdravotní péče – psychologové, logopedi apod. Zásadní a velmi důležité postavení má zdravotnická záchranná služba, do které by měl kraj investovat, protože služby v terénu se dnes dokáží vyrovnat ošetření v nemocnicích a zachraňovat tak životy efektivněji než kdy dřív, u některých ošetření dokonce není nutná ani hospitalizace. To je cesta, kterou by se kraj měl vydat, protože s sebou nese úspory, které nemají vliv na péči o pacienty a jejich komfort.
