Helena Fuchsová je bývalá vrcholová atletka, jejíž doménou byl běh na 400 a 800 metrů. K největším úspěchům táborské rodačky patří stříbrná medaile ze štafet na Halovém mistrovství světa v Barceloně v roce 1995 nebo stříbro z Halového mistrovství Evropy v roce 1998. Jaký je ale život bývalé olympioničky po konci sportovní kariéry, se kterou se rozloučila před jedenácti lety?
1) Živíte se masérskou činností, poskytujete služby kondičního trenéra. Jste cvičitelka a sportovní konzultantka. V telefonu jsme nějakou dobu hledali volný termín pro osobní setkání. Napadá mě, najdete si někdy chvíli jenom sama pro sebe?
Snažím se, abych měla volno alespoň přes víkend. Když cítím únavu, když se mi chce spát, když mě bolí ruce a nohy, když už zkrátka nemohu dál, krátkou chvíli na odpočinek si udělám i během pracovního týdne.
2) Jak volný čas trávíte?
Jako samouk jsem loni v říjnu začala malovat obrazy a mám velkou touhu se v tomto umění zdokonalovat. Na to padne hodně z mého volného času. Je to také práce okolo domu. Uklízím, žehlím, peru, vařím.... a zahradničím.
3) Jak si rozumíte s prací na zahradě?
Nemohu o sobě rozhodně tvrdit, že jsem duší zahradník. Máme s manželem i trochu nevýhodu, protože bydlíme v domě na kraji lesa. Na zmar vyšly vypěstované hortenzie, růže a ibišky, které mi letos sežraly srnky.
4) Bydlíte v Senohrabech nedaleko Prahy. Netáhne Vás to ale víc do hlavního města? Kromě srnek byste si odpustila i cestování za prací...
V Praze jsem už nějaký čas bydlela, ale zpátky bych tam už nešla. Je sice pravda, že do Vršovic dojíždím 40 minut, ale po návratu domů z práce zažívám neuvěřitelný relax. Stromy, lesy, jiný vzduch, klid. Mám ráda cesty přes les k řece Sázavě, procházky v parku u nedaleké hvězdárny v Ondřejově. Dobře se cítím v Hrusicích, Mnichovicích... Zamilovala jsem si tam celé okolí.
5) Váš život nevyplňovaly jen šťastné chvíle. Přechod ze „sportovního“ do běžného života byl u Vás spojen s hledáním práce a ztrátou bytu. Jak by se podle Vás měli profesionální sportovci připravit na život po skončení aktivní kariéry?
Sportovcům vřele doporučuji, aby sport skloubili ještě s nějakým vzděláním. Protože po skončení aktivní dráhy po nich ani pes neštěkne! Mně tehdy na úřadu práce řekli, ,s Váma je to těžký, jste sportovec, nic neumíte.´ Proto bez přestání říkám lidem, které trénuji, že vzdělání je moc důležité. Já sama se pořád učím. Každý půlrok chodím na nějaký kurz, což je v současné době naprosto nezbytné! Člověk nikdy neví, kdy se mu získané znalosti budou hodit.
6) Po roce v registru úřadu práce se Vám naskytla příležitost práce trenéra, kterou jste přijala a věnujete se jí dodnes. Jakých chyb jste si za ta léta všimla, že se nejčastěji dopouštějí čeští běžci?
Jsou to chyby v technice běhu. U běžců často vidím špatnou práci rukou, chybí jim dokonce i patřičné posílení těla. Každý si taky hned myslí, že běhání rozumí. Následkem toho ke mně například dochází maratónkyně, kterou i přes dřívější spolupráci s profesionálním trenérem učím věci, které by už dávno měla znát.
7) Co byste poradila běžcům začátečníkům?
Aby si ze všeho nejdříve nechali změřit celkovou analýzu stavby těla a na zjištěných problémech začali pracovat. Podle toho i posilovat oslabené tělní partie a pilovat správnou techniku běhu.
8) Jak už jste uvedla, neustále si doplňujete vzdělání. Ve výčtu absolvovaných trenérských a masérských kurzů mě překvapili lekce automatického kreslení. Jak jste se k tomu dostala, jak Vám to pomáhá v profesi a co to vlastně vůbec je?
Kromě té fyzické se hodně zajímám i o duchovní stránku člověka. Baví mě práce s kartami, baví mě práce s kyvadlem. Baví mě i práce s reikami, do kterých mě zasvětila paní, která mě později přivedla i k automatickému kreslení. Spočívá v tom, že mi člověk nejprve řekne své jméno a datum narození. Já se na něj posléze duševně napojím a za pomoci kresby můžu zdiagnostikovat jeho stav, udělat jeho harmonizační obrázek nebo zjistit jeho zdravotní problémy.
9) Co Vám dal sport?
Sport mi dal vytrvalost, sílu, úspěchy a možnost cestovat po světě. Dal mi víru v sebe a vůli vstát a pokračovat, když jsem padla na hubu.
10) Máte nějakou oblíbenou sportovní příhodu, kterou byste nám prozradila?
Ráda teď vzpomínám na závod Diamantové ligy, na kterém jsem lépe poznala úspěšnou rumunskou atletku Ionelu Tirleaovou. Bydlela jsem s ní společně na pokoji a poznala tím její dva velké zlozvyky, kterými bylo pití a kouření. Ve vrcholové atletice něco nepředstavitelného. Dokonce i pár minut před závodem se ke mně otočila a nabídla mi whisky. Na trati jsem jí sice porazila, ale vědomí, že atletka, která kouří a pije doběhla opravdu jen těsně za mnou, mi tehdy náladu spíš pokazilo.
