(* 1974 v Brně) V roce 1994 nastoupila do společnosti ARCHAIA, kde působila nejdříve jako terénní pracovník a dokumentátor na výzkumech řady pravěkých a středověkých lokalit na území celé ČR i v zahraničí (např. v rakouském Hainburgu). Později převzala funkci vedoucí laboratoře a správce nálezových a archivních fondů uvedené společnosti, při čemž v době výzkumu dvouhektarové městské parcely na náměstí Republiky v Praze (2003-2007) řídila největší archeologické laboratorní pracoviště v ČR. V laboratoři zdokonalila metodiku „první pomoci“ archeologickým nálezům. V rámci spolupráce s partnerskými organizacemi se mimo jiné podílela i na přípravě stálé archeologické expozice Středočeského muzea v Roztokách. V letech 2005 - 2015 vystudovala na FF UK a KTF UK v Praze obory pravěká a středověká archeologie a dějiny křesťanského umění. Odborně se zaměřuje především na problematiku prehistorické archeologie a historii církevních řádů na našem území. V rámci provozu a budování Archeologického parku Liboc působí od roku 2008 také jako odborný lektor a projektový manažer.
Co Vás vedlo k myšlence stát se ředitelkou muzea v Jílovém?
S muzeem v Jílovém u Prahy jsem se blíže seznámila před dvěma lety, kdy byla navázána spolupráce mezi mojí dosavadní domovskou organizací Archaia o.p.s. a muzeem. Od té doby jsme společně uspořádali celou řadu akcí pro širokou veřejnost, např. různé popularizační přednášky a komentované vycházky na historické lokality v širším okolí Jílového, či tématické programy vztahující se k životu ve středověku v archeologickém parku v Praze-Liboci, který provozuje společnost Archaia. Již v rámci této spolupráce jsem měla možnost poznat jak atraktivní prostory jílovského muzea, tak i zdejší pracovní kolektiv. Proto, když bylo vypsáno výběrové řízení na místo ředitele, jsem se do něj ráda přihlásila.
Jaký je Váš vztah k oblasti středních Čech?
Pocházím sice z Brna, ale již přes dvacet let žiji v Praze, což mi umožnilo blíže poznat i celou řadu regionů ve středních Čechách. Nemusím asi zdůrazňovat atraktivitu mnoha zdejších přírodních „rezervací“ (Český kras, Křivoklátsko), která k sobě přitahuje velký zájem obyvatel hlavního města. Také řada mých víkendových výletů směřovala právě do těchto malebných krajinných oblastí. Díky profesnímu působení jsem však měla možnost poznávat zdejší místa nejen jako běžný turista, ale též z pozice archeologa, podílejícího se na výzkumu řady unikátních lokalit, mezi nimiž dominovaly královské i šlechtické hrady (např. Karlštejn, Křivoklát, Nižbor, Buštěhrad, Říčany a Zlenice) a místa velkoplošných archeologických výzkumů (Velké Přílepy, Kněževes u Prahy, Zbuzany …). Samostatnou kapitolu pak představuje můj vztah k regionu Posázaví. Naše letité odborné působení na hradě Zlenice, revitalizovaném stejnojmenným občanským sdružením, přerostlo v dobrovolnické podílení se na obnově a provozu zdejší unikátní historické plovárny a říčních lázní. S kolegy z Archai zde již více než deset let pořádáme společné dovolené a trávíme i řadu víkendů.
Můžete nastínit průběh výběrového řízení?
Výběrové řízení probíhalo standardním způsobem, kdy jsem na základě přihlášky byla pozvána před výběrovou komisi, kde jsem představila sebe a koncepci vedení muzea. Dále již to bylo plně v kompetenci komise. Zjištění, že jsem tento konkurz vyhrála, mne samozřejmě potěšilo.
Představovala jste svůj návrh koncepce muzea a jaký byl?
Koncepci jsem samozřejmě komisi předložila. Jsou v ní nastíněny mé vize dalšího směřování muzea. Za zcela zásadní považuji oživení aktivit v oblasti badatelské a publikační činnosti, zejména z oboru montánní geologie a archeologie. Při tom však rozhodně nehodlám zapomenout na návštěvníky muzea, pro něž plánuji modernizaci některých expozic (např. tu, která je věnována významným historickým lokalitám regionu). Samostatnou kapitolou zůstává také oživení programů pro děti a mládež včetně vytvoření atraktivnější nabídky pro základní a střední školy. Ve vnějších prostorách muzea pak plánuji zbudování dětského (resp. rodinného) interaktivního centra.
Co se s Vaším příchodem do muzea změní?
Ráda bych oživila badatelské aktivity v rovině širší spolupráce s různými partnerskými subjekty. Zde se přímo nabízí využití odborného i prostorového potenciálu muzea k pořádání odborných konferencí, zejména z oblasti montánní geologie a archeologie a historie báňských činností. Vše samozřejmě v úzké spolupráci s dalšími institucemi a organizacemi, majícími tato témata ve své odborné náplni. Naše muzeum by se tak mohlo stát například spolupořadatelem specializovaných seminářů a kolokvií (jakým je dnes např. „Stříbrná Jihlava“) s aspirací na budoucí prezentaci řešených témat ve vlastním časopise nebo sborníku. Dále plánuji výrazně oživit popularizace zdejších unikátních báňských děl v řadách nejširší veřejnosti.
Co naopak považujete za stěžejní v současné koncepci?
Plně vnímám poslání této instituce a mám na zřeteli to, že muzeum v Jílovém je zaměřeno především na historii těžby a zpracování zlata. Tím je v naší zemi ojedinělé a odlišuje se od řady ostatních, proto je potřeba i do budoucna tento aspekt vyzdvihnout. Před několika týdny jílovské muzeum slavnostně znovuotevřelo renovovanou a o nové poznatky obohacenou expozici k tomuto tématu, která zůstává páteří muzejní prohlídkové trasy. Před námi tak zůstává výzva, doplnit tuto stěžejní expozici o další doprovodné programy, které by ústřednímu tématu přitáhly co nejširší spektrum návštěvníků.
Jak budete v nové funkci uplatňovat své zkušenosti z oblasti archeologie?
Právě terénní archeologie byla v posledních letech v muzeu poněkud opomíjena. Naposledy se archeologií regionu zabývala archeoložka Olga Barvířová ve 40. letech minulého století. Takto významné město, ale i celý region spjatý s těžbou zlata si zaslouží rozhodně více pozornosti. Od navázání spolupráce se společností Archaia se již provedlo několik nedestruktivních archeologických výzkumů např. hradiště z doby bronzové na Plešivci nebo zaniklé středověké vsi v Požáreckém Polesí apod. Veškerá nová zjištění, učiněná prostřednictvím archeologických výzkumů, hodlám prezentovat v muzeu všem zájemcům z řad široké veřejnosti.
Máte už nějaké konkrétní projekty, které byste v Jílovém ráda realizovala?
Na rok 2016 plánujeme rozsáhlou výstavu k 700. výročí narození Karla IV. s názvem „Zlato pro Korunu“, čímž se jako mnoho dalších institucí hlásíme k oslavám kulatého výročí tohoto velkého panovníka. Návštěvníci se v jejím rámci seznámí nejenom s hmotnou kulturou Lucemburků, ale především s mimořádným významem jílovských zlatonosných ložisek využívaných v období vlády Karla IV. Ukážeme zde, které osobnosti Karlovy doby měli vztah k tomuto regionu a jeho hornické činnosti, odkud pocházelo zlato, které posloužilo k vytvoření Svatováclavské koruny, či jak bylo zlato z jílovských dolů dále zpracováváno a užíváno. Počítáme zde rozhodně s pomocí RNDr. Petra Morávka jako nejpovolanějšího odborníka, ale i se spoluprací s dalšími muzejními institucemi zabývajícími se obdobnou tématickou činností. Uskutečnit tento projekt pak rozhodně nelze bez podpory a pomoci Středočeského kraje.
Případně co dalšího byste ráda sdělila čtenářům....
Všechny čtenáře srdečně zvu k návštěvě muzea a věřím, že budou s chystanými novinkami spokojeni.
![](https://zivotastyl.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/sarka_jurinova_3.jpg ""Nyní se otevírá nová kapitola mého profesního působení," říká Šárka Juřinová")
