I přes množství trofejí a náležitosti ke světové klubové špičce nečekejte u kladenských hokejbalistů žádné hvězdné manýry. „Nikdo se nad nikoho nepovyšuje,“ prozrazuje Drahomír Kadlec, trenér týmu a bývalý reprezentant a hráč kladenského hokeje. Na tribuně hokejbalové arény jsem si s ním povídal o kladenském hokeji, o tradiční rivalitě Prahy a Kladna a odhalili jsme jednu z příčin úspěchů HBC Alpiq.
1) Sledujete stále zápasy hokejového Kladna?
Snažím se je samozřejmě sledovat, ale na stadion už moc nechodím. V loňské sezoně jsem se byl podívat jen na zápas play-off s Duklou Jihlavou.
Hokejbal je jeden z nejpříbuznějších sportů lednímu hokeji. Hlavním rozdílem mezi ledním hokejem a hokejbalem je, že hráči po hřišti nejezdí na bruslích, nýbrž se pohybují po hřišti během ve sportovní obuvi. Nehraje se s pukem, ale se speciálním plastovým míčkem oranžové barvy. Povrch hřiště je tvořen asfaltem, případně betonem nebo speciálním plastovým povrchem.
2) V čem vidíte příčinu, že tradiční bašta českého hokeje hraje až druhou nejvyšší soutěž?
V zápase s Jihlavou mě třeba překvapil způsob boje hokejistů o postup do dalšího kola. Přišlo mi, jako by trenéři a hráči neměli o extraligu zájem. Je samozřejmě také škoda, že z Kladna odešli někteří výborní mladí odchovanci, kteří teď hrají v prvním či druhém útoku v jiných klubech.
3) Proč jste vůbec přešel k hokejbalu?
Dostal jsem tehdy nabídku, abych vedle kladenských hokejových žáků trénoval i mladé hokejbalisty. Dobrá parta lidí, ve které se nikdo nad nikoho nepovyšoval a nikdo mi neříkal, koho mám a nemám pustit hrát vedly k tomu, že jsem se po čase věnoval už jen hokejbalu.
4) Dospělí hokejbalisté i hokejisté nedávno odehráli první zápasy. Jaké jsou třeba rozdíly v tréninkové přípravě hráčů na sezonu?
V obou sportech platí, že přípravy na sezonu jsou fyzicky hodně náročné. V hokejbalu ještě o něco víc, protože na rozdíl od profesionálů (prstem ukáže směrem k nedalekému hokejovému stadionu) se moji kluci mohou vrhnout na trénování až po příjezdu z práce.
Drahomír Kadlec (* 29. listopad 1965) je český hokejista, bronzový medailista ze Zimních olympijských her v roce 1992, mistr světa z roku 1996. V roce 2006 ukončil svoji hokejovou kariéru a začal trénovat hokejbalový klub HBC Kladno.
5) Daří se do HBC Alpiq Kladno získávát mladé hráče?
Problémy s naplněním členské základny rozhodně nemáme. Klub má početné zastoupení ve všech kategoriích. Od nejmladších minipřípravek přes žákovské a dorostenecké týmy. V letošním roce jsme do soutěží mohli poprvé přihlásit i rezervní tým mužů. Mladé kluky a stejně tak i jejich rodiče hokejbal u nás baví. Mě samozřejmě těší, že jsou kluci k něčemu vedení, že se jich tolik zbytečně nefláká po ulicích.
6) Trénujete v prvním týmu některé z klubových odchovanců?
Daří se nám každý rok zabudovat do týmu dva nebo tři starší dorostence. Pro nás je to povinnost, protože kupovat hráče z jiných klubů si nemůžeme finančně dovolit.
7) Vidíte v tom jeden z důvodů, proč jsou kladenští hokejbalisté natolik úspěšní?
Má to rozhodně svůj vliv. Mezi kluky jsou už vytvořené pevnější vazby a nikdo se tak nad nikoho nepovyšuje. To dělá pro chod týmu hodně moc.
8) Jakou výkonostní úroveň má česká hokejbalová liga v porovnání s mezinárodní konkurencí?
Patří společně se švýcarskou a slovenskou ligou k nejlepším hokejbalovým soutěžím na světě. Na rozdíl od jiných zemí se hrají celoročně. V Kanadě, Spojených státech nebo třeba ve Finsku se hrají pouze turnajová utkání.
10) V hokejových zápasech existuje mezi kladenským týmem a pražskými celky už dlouholetá, sousedská, řevnivost. Přeneslo se něco podobného i do hokejbalu?
Samozřejmě. Ta sousedská rivalita mezi Kladnem a Prahou tu byla, je a asi i zůstane. Jenomže například v loňském ročníku soutěže jsme hráli vypjatější zápasy s většinou týmů ligové tabulky. Zesílená motivace pokořit současného mistra je všem týmům společná.
11) S HBC Alpiq Kladno jste vybojoval světový pohár i čtyři národní tituly. Přesto, je něco, čeho byste chtěl s klubem ještě dosáhnout?
Chceme stále vyhrávat. Naším cílem je teď získat třetí titul mistra ligy v pořadí. Nejvíc mě na tom těší, že to kluci sami chtějí. Nebojím se tolik toho, co se stává například i v jiných sportech, že po zisku titulu následuje v příští sezoně výsledkový propadák.
