Když ruský herec Oleg Tabakov v roce 1974 odmítl s Jiřinou Švorcovou trávit čas po představení Revizora a místo toho vyhledal společnost Pavla Kohouta, který už byl v hledáčku soudruhů, herečka to nepřenesla přes srdce. Coby předsedkyně nově vznikajícího Svazu českých dramatických umělců si podle Kohouta stěžovala až v Moskvě, že Tabakov schůzkami s revizionisty v Praze velmi urazil čestné vlastence a komunisty.
„Odnesl to důtkou a delším zákazem zahraničních cest. Indiskreci vynesla sama čestná vlastenka a komunistka Jiřina Švorcová, která ho udala osobně. Kdo se jí vysmíval, začal se jí přes noc bát,“ napsal Pavel Kohout ve své knize Kde je zakopán pes. Ve jménu budování „správné“ socialistické vlasti byla Švorcová zřejmě schopná čehokoli.
Udávala, ale také pomáhala
Přitom pocházela z obyčejné rodiny, její maminka provozovala ve východočeské Chocni hostinec. Tatínek pracoval na stavbě a zemřel na otravu krve, když bylo Švorcové pět let. „Maminka budoucí herečku vzala a přesunuly se do Prahy, což se později ukázalo jako zásadní krok v její kariéře. Začala koketovat s divadlem, nastoupila nejprve jako kompars do vinohradského divadla. A zůstala tam třicet let,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Pavel Rousek.
Scénu musela opustit krátce po sametové revoluci. Paradoxně mnoho jejích kolegů bylo proti. „Věděli, že i když byla ultra oddanou komunistkou, dokázala i využívat svého vlivu a pomáhat některým hercům, kteří se ocitli v nemilosti strany. Což byla ona rozdělenost, o které mluvil i pan Kačer. Na druhou stranu Švorcové vyhazov až tak nevadil, už se stejně chystala pověsit řemeslo na hřebík.“
V té době už měla za sebou řadu rolí. Tou nejslavnější bezesporu byla Anna Holubová ze seriálu Žena za pultem. Normalizační dílo z pera Jaroslava Dietla z doby reálného socialismu jí vyneslo nehynoucí slávu, obdiv a později i zatracování a odsuzování.
Románek s venkovským učitelem
Už ve 14 letech Švorcová vypadala jako dospělá žena, což přiznala ve své vzpomínkové knize. V mužích hledala náhradu za otce, oni však toužili po úplně něčem jiném. Herečka v té době prožila první velkou lásku s venkovským učitelem, což prý dlouho považovala za velký hřích. „Požádal její maminku o Jiřininu ruku. Vztah nakonec skončil, protože panáček měl o své manželce jinou představu, než že bude bydlet v Praze a dělat všechno pro to, aby byla velkou herečkou,“ měl jasno Rousek.
Svatba přesto brzy proběhla, ovšem se světoznámým dirigentem Jindřichem Rohanem. Švorcové bylo 21 let a malovala si krásnou budoucnost. Spletla se. „Sice ho respektovala, ale to bylo vše. A navíc si našla jiného muže, kterým byl kolega z divadla Zdeněk Řehoř. A také měla dost své tchyně, Rohanova matka prý byla naprosto úděsná a do všeho jim mluvila.“
Milence jí přebrala Jirásková
S Řehořem to sice nevyšlo, Švorcová ale na muže nerezignovala a velmi rychle si našla charismatického Jana Valu. Ten její lásku opětoval, byli spolu osm velmi divokých let. „Jednou se rozešli, aby se vzápětí vášnivě milovali. A takhle se to střídalo vlastně celou dobu jejich vztahu, dokud ji Vala nepodvedl s Jiřinou Jiráskovou. Kamarádce dlouho nemohla zradu odpustit. Přesto pak s Valou ještě chvíli žila,“ uvedl skutečnosti na pravou míru Rousek.
Opravdové štěstí nakonec Švorcová přece jen našla, a to po boku svého druhého manžela, akademického malíře Vladimíra Šolty. „Chtěli vlastní děti, ale nevyšlo jim to. Šolta se rád napil, což ho nakonec zřejmě stálo život, když spadl ze schodů. Herečka ho přežila o 34 let, pohřbena byla v rodinné hrobce vedle manžela,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Mazáka jsme za šikanu dostali do nemocnice a už jsme ho nikdy neviděli, vzpomíná pamětník.
