Jeho dílo a životní osud zásadně ovlivnil židovský původ. Arnošt Lustig napsal přes více než čtyřicet románů, několik povídkových knih, esejí, které se tematicky zaměřují právě na židovství, holocaust a druhou světovou válku. Od šedesátých let se Lustigovy knihy překládají do několika jazyků a jeho význam tak zdaleka přesahuje hranice České republiky. Čím vším si musel Lustig projít a proč jen o chlup unikl jisté smrti?
Tragická válka
Arnošt Lustig pocházel z rodiny malého obchodníka. Rodák z pražské Libně zde vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, z které byl však kvůli židovskému původu roku 1941 vyhozen. Velmi rychle se snažil vyučit krejčím, ale v listopadu 1942 byl poslán do Terezína, a to v pouhých šestnácti letech.
To pro něj ovšem nebyla poslední hrůzná adresa. Později byl poslán do koncentračního tábora v Osvětimi a Buchenwaldu. Kromě všudypřítomné tragédie viděl svého otce odejít na smrt do plynové komory.
Jako zázrakem utekl z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau a až do konce války se schovával v Praze. Tato trýznivá a složitá doba se mu později stala nevyčerpatelnou studnou námětů.
Po válce?
Arnošt Lustig v roce 1946 začal studovat na Vysoké škole politických a sociálních věd a už tehdy začal přispívat články do novin a časopisů. Už v roce 1948 se dostal do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. Později zastával pozici vedoucího kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, zároveň pracoval jako scenárista filmového studia Barrandov.
Když se během invaze Vojsk varšavské smlouvy v roce 1968 ocitl s rodinou na dovolené v Itálii, rozhodl se nevrátit do vlasti, za což byl v nepřítomnosti odsouzen k 3,5 roku vězení. Chvilku rodina žila v Jugoslávii, následně v Izraeli, až se v roce 1970 přestěhoval do USA. Od roku 1973 zde přednášel o filmu, literatuře a scenáristice na American University ve Washingtonu.
Po revoluci se vrátil do rodné vlasti a na nějakou dobu se stal šéfredaktorem časopisu Playboy. Arnošt Lustig byl také vyhlášený jako milovník žen, což právě na této pozici skloubil se svojí literární a novinářskou profesí.
Nejvýznamnějším dílem jsou knihy jako Noc a naděje či Démanty noci, které zfilmoval režisér Jan Němec. Lustig byl vždy vnímán jako veselý člověk, na kterém se tragédie z druhé světové války mentálně nepodepsaly. Zemřel v roce 2011 na rakovinu lymfatických uzlin.
KAM DÁL: Nejošklivější náměstí v Praze. Václavák vždy přitahoval podsvětí a vládla zde prostituce