Herečka a zpěvačka Ljuba Hermanová se zkrátka uměla narodit. Její tělo ani duše jako by vůbec nestárly, a tak ji diváci mohli ještě k sedmdesátce vidět, jak na pódiu „vystřihla“ hvězdu jako mladice. Co jí pomáhalo k takovému životu? Nespoutanost, spontánnost, láska k životu i k mužům – a hlavně zjevná neochota podřídit se běhu času. Vyplatilo se to, vždyť ještě v osmdesáti vypadala jako jiné ženy o generaci mladší.
Umělkyně od narození
Ljuba Hermanová se narodila v roce 1913 v Neratovicích a díky nadšení své maminky pro umění měla už jako malá otevřenou cestu na ochotnické jeviště. Navíc se učila zpívat a hrát na housle, a tak nebylo divu, že se po gymnáziu přihlásila na konzervatoř. Ale ještě než stihla nastoupit ke studiu, měla první angažmá na Smíchově. Touhu po hereckém vzdělání tak přehodnotila a už před dvacátými narozeninami se ocitla na jevišti. Ta později střídala stejně snadno a často jako třeba muže.
Věrnost jí nic neříkala
Říkalo se, že v Praze snad nebylo divadlo, v němž by jednu nebo dvě sezóny nevystupovala. Výjimkou nebylo ani Osvobozené divadlo, v němž vystupovala před druhou světovou válkou a stihla v té době chodit s oběma jeho hlavními protagonisty, tedy jak s Janem Werichem, tak i s Jiřím Voskovcem. Až později prý zjistila, že si tihle dva přátelé všechno řekli. Jenomže divadlo a muži, to stále ještě nebyl celý svět žádané Ljuby Hermanové. Do jejího života patřila také hereččina vynikající kamarádka a po určitý čas dokonce i spolubydlící – Adina Mandlová. Z té doby jsou také známé zprávy o bujarých večírcích s muži i bez nich. Dokonce se prý stalo, že si účastnice jedné takové oslavy života vyzkoušely účinky kokainu. Jestli to bylo opravdu jen jednou, po tom asi pátrat nebudeme.
Do života zasáhla válka
Svět vypadal krásně a kariéra krásné a žádané herečky byla dobře rozjetá, jenže pak do toho vstoupila druhá světová válka. A protože byla Ljuba Hermanová po otci napůl židovského původu, nezbývalo jí nic jiného, než se ze světla ramp raději hodně rychle stáhnout. Válku ale přečkala mimo jiné jako dělnice v cihelně. Po osvobození se tak mohla zase naplno vrhnout do práce – a té měla, stejně jako nápadníků, stále víc než dost.
Čtyři svatby, čtyři rozvody
Když se mluví o Ljubě Hermanové, není možné nezmínit se o jejích mužích. Tahle herečka první velikosti se vdávala dokonce čtyřikrát, ale čtyřikrát se také objevila u rozvodového soudu. Možná to bylo její povahou, možná povoláním, nebo snad také tím, že si vždy vybírala i výrazně mladší muže. Byl mezi nimi boxer, ale třeba i věhlasný architekt. Když se narodil její poslední manžel bylo Ljubě Hermanové dokonce bez pár měsíců celých třicet let. Kdo by jí ale hádal, že na své poslední svatbě měla nevěsta už víc než šedesát?
Plastiky netajila
Muži i lidmi z branže obletovaná herečka se dokonce ani netajila svým vřelým vztahem k plastickým operacím, jimiž si pomáhala k mladistvějšímu vzhledu. Neváhala o tom dokonce hovořit ani v době, kdy se takové zásahy ještě nedělaly tak často jako dnes. Jak ale bylo vidět i ve vysokém věku, všechny její úpravy se opravdu vyplatily.
Zdroj: csfd, wikipedie, Česká televize, Český rozhlas, super.cz
KAM DÁL: Dobrosrdečná filmová máma Antonie Nedošinská: Kvůli nacistům se raději vzdala své největší lásky.
