Mohl být věhlasným hercem, kdyby ho pro nespolehlivost nevyhodili z Národního divadla. Mohl být šikovným řemeslníkem, kdyby od učení nezběhl k divadlu. Mohl být vlastencem bez poskvrnky, kdyby se nehlásil k některým fašistickým myšlenkám. A mohl snad dokonce přežít druhou světovou válku, kdyby si nemyslel, že si vzhledem ke své jisté prvotní příchylnosti k okupantům může dovolit úplně všechno…
Lidový písničkář, nebo manažer?
Jak se zdá, život Karla Hašlera byl plný paradoxů, které jej dovedly až do koncentračního tábora Mauthausen. I když si tohoto umělce vybavíme hlavně s harmonikou v ruce a vlasteneckou písničkou na rtech, nebyl Karel Hašler žádným pouličním zpěvákem. Naopak, jeho lidová podoba byla dobře budována a přinášela svoje plody.
Málokdo totiž ví, že kromě svojí herecké kariéry, zahájené na ochotnických scénách a pokračující přes brněnské národní divadlo, Slovinské zemské divadlo a zlatou kapličku na břehu Vltavy, měl na kontě také vedení hned několika převážně kabaretních scén. Více než obyčejný lidový písničkář byl z dnešního pohledu vlastně manažer, který dohlížel na provoz kabaretu v Lucerně, řídil Kabaret Rokoko, působil ve Varieté i na dalších scénách. Přesto pro český národ zůstal hlavně buditelem, jehož písničky podporovaly vlasteneckou hrdost.
Vlastenec s obdivem k nacistům
Jak si ale vysvětlit zprávy o tom, co se dělo na počátku druhé světové války, respektive těsně před ním? Existují důkazy o tom, že se jeho vzorem na určitou dobu stal například český fašistický politik a voják Radola Gajda. Otevřeně se vyjadřoval proti židovskému obyvatelstvu, kritizoval i odpor proti Mnichovské dohodě. Co ho k takové shovívavosti až souhlasu s nacisty vedlo? Podle mnohých historiků šlo o pravidla a řád, které v životě vyžadoval. A zde se dostáváme k dalšímu paradoxu Hašlerova života. Zatímco obdivoval německou ukázněnost, sám byl z Národního divadla vyhozen právě pro nespolehlivost, jak je uvedeno přímo na webu zlaté kapličky.
Tragický omyl
Snad to byla skutečná vlastenecká odvaha, kterou vykazoval i přes jeho minimálně prvotní obdiv k pevným pravidlům okupantského národa, jak zdůraznil v pořadu Českého rozhlasu publicista Stanislav Motl, snad se domníval, že má u Němců přece jen o něco lepší postavení než ostatní. Dovolil si proto i po vypuknutí druhé světové války veřejně vystupovat se svým vlasteneckým repertoárem, což – jak se záhy ukázalo – bylo daleko za hranou tolerance nacistů, zvlášť ve chvíli, kdy na Hašlera přišlo udání od jednoho z nejvášnivějších kolaborantů té doby, režiséra Václava Binovce.
Konec v rukou gestapa
Netrvalo to dlouho a pro písničkáře si skutečně přišlo gestapo, jak popisuje jeho osudy web České televize. Jeho odvážná a pro národ povzbuzující vystoupení tím provždy skončila. Z Pankráce, kde byl nejprve několik dní vězněn a vyslýchán, vedla jeho další a poslední cesta do Mauthausenu. Zranění, které mu nedlouho po příjezdu do koncentračního tábora způsobil jeden z dozorců, bylo samo o sobě dost vážné na to, aby tehdy již dvaašedesátiletého muže v nelidských a nehygienických podmínkách ohrozilo na životě.
Život ukončila ledová sprcha
Místo ošetření a léčby se mu navíc dostalo jen chladné cely, a v prosinci dokonce opakované ledové sprchy. Úplavicí, zánětem a hladem zubožené tělo Karla Hašlera už tuto poslední ránu nezvládlo. Na následky podchlazení a další zdravotní problémy zemřel jen dva dny před Štědrým dnem roku 1941. Přes všechny paradoxy jeho života je ale stále vnímán hlavně jako lidový vlastenecký písničkář.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Blonďatá bestie Heydrich chtěl konečné řešení české otázky, „smějící se bestie“ ho vyřešily samy.