Letos od narození českého technika, průmyslníka a velkopodnikatele Emila Škody uplyne již 180 let. Jeho start do života byl pochopitelně ovlivněný i zámožným prostředím, do kterého se narodil. Jeho otec František i strýc Josef patřili mezi významné lékaře ve Vídni. Strýc Josef dokonce léčil i samotnou císařovnu Alžbětu a dceru ruského cara Alexandra II.
Mladý Emil však od dětské měl jiné zájmy než jeho otec. Medicíně nepropadl, protože ho více zajímaly stroje. I když nerad, nakonec František Škoda dovolil synovi studovat na Hornické technické vysoké škole v Praze a posléze v Karlsruhe na tamní strojírenské fakultě technické vysoké školy.
Na zkušenou do světa
Tak jak v současné době vyráží spousta mladých lidí posbírat zkušenosti ve světě, stejně se zachoval i mladý absolvent vysoké školy Emil Škoda. Nejvíce mu daly pobyty ve Francii, Prusku, Anglii a Spojených státech amerických.
Jistě není bez zajímavosti, že v polovině 19. století bylo Prusko po technické a hospodářské stránce daleko vpředu před rakouským císařstvím. Bohužel prusko-rakouská válka v roce 1866 znamenala pro Emila Škodu konec praxe v Prusku, odkud byl jako příslušník nepřátelského státu vypovězen.
Ředitelem ve 27 letech
Po návratu domů zpátky do Plzně požádal Emil Škoda o funkci vrchního inženýra v plzeňské strojírně hraběte Valdštejna-Vartenberka. Ve své práci byl úspěšný, protože získal například zakázku pro Severní dráhu, na zařízení budějovické plynárny, adaptaci plzeňského pivovaru.
Na základě svých předchozích pracovních zkušeností v zahraničí Škoda pochopil, že chce-li strojírna převzít vedoucí roli na tehdejším trhu a obstát v konkurenci, je třeba změnit myšlení a hlavně firmu modernizovat. Sám hrabě Valdštejn od toho příliš neočekával, do modernizace se mu nechtělo a vlastně ho už ani nebavilo být majitelem strojírny, takže se ji rozhodl prodat. Toho se ihned chytl Emil Škoda, protože viděl svoji velkou příležitost. Strojírnu od hraběte koupil dne 12. června 1869 za 167 642 zlatých.
Od Emila Škody ke škodovce
Historie Škoda Auto začíná v roce 1895 podnikem Laurin & Klement na výrobu kol, který záhy přešel na výrobu motocyklů a automobilů. Postupný zánik značky Laurin & Klement přišel se spojením firmy se strojírenským koncernem Škoda v roce 1925, kdy u nově vyvíjených typů aut se přecházelo na jméno a znak Škoda.
Nová éra plzeňské strojírny
Plzeňská strojírna, nyní již pod značkou Emil Skoda, si brzy vybudovala na trhu renomé. Emil Škoda věnoval velkou péči modernizaci a rozšíření strojírenských oborů - slévárny, kovárny, ocelárny. Našel také výborný produkt, se kterým se rychle uchytil, a to zbraně. Pochopil totiž, že v neklidné Evropě jich bude stále potřeba. Z malé továrničky o třech desítkách zaměstnancích dovedl v poměrně krátkém čase vybudovat podnik se čtyřmi tisíci pracovníky.
Když přišel krach na vídeňské burze v roce 1873, podařilo se Emilu Škodovi těžkosti překonat díky stotisícovému věnu, které získal sňatkem s Hermínou Hahnenkammovou, dcerou plzeňského zámožného povozníka. Jeho firma se i nadále úspěšně rozvíjela - kromě zbraní vyprodukovala do roku 1878 mechanismy pro dvacet pět cukrovarů a jedenáct sladoven a pivovarů, dále stroje pro české doly a hutě. Podařilo se jí vybudovat také válcovny železa, a to v Uhersku a Německu.
Vznik akciové společnosti Škodovy závody
Sklonek života znamenal pro Emila Škodu velkou bolestnou změnu. Pochopil totiž, že jako jedinec není schopen zajistit pro firmu ohromné množství finančních prostředků, které potřebovala, aby se udržela mezi leadery na trhu. A tak se z jeho továrny stala v roce 1899 akciová společnost, v níž však Emil Škoda nadále působil ve funkci prezidenta a generálního ředitele.
Únava po pracovním vypětí
Po padesátce už bylo na Emilu Škodovi znát, že pracovní vypětí mělo neblahý vliv na jeho zdraví. Od dvaceti let, kdy se jako dobrovolník rakouské armády účastnil války v Sardinii a Francii proti Rakousku-Uhersku, ho trápilo chronické onemocnění žaludku. Postupně se bolesti zvětšovaly, a tak Emilu Škodovi lékaři doporučili odpočinkové cestování, především k jižnímu moři.
Těžko říci, proč odmítl povýšení do baronského stavu, což mělo za následek nelibost ve vládních kruzích. Smrt Emila Škodu zastihla v roce 1900 ve vlaku ve Štýrsku, když se vracel z lázní Gastein. Pochovaný je na Mikulášském hřbitově v Plzni.
