Dva roky před smrtí ji doma na podlaze jejího zbožňovaného bytu na Malé Straně našli její známí, kteří přišli na návštěvu. Prodělala mozkovou mrtvici, která ji bohužel upoutala na lůžko, a neobešla se bez pomoci. Česká herečka proto své hnízdečko musela opustit a jen málokdo věděl, kde opravdu je. Dokonce to netušila ani její dobrá kamarádka, herečka Jaroslava Obermaierová, která s ní hrála v seriálu Ulice. „Ráda bych jí alespoň zavolala, ale netuším, kde je,“ přiznala před časem pro deník AHA!
Usmíření se nekonalo
Pro Hadrbolcovou bylo všechno o to těžší, že byla zvyklá starat se sama o sebe, vždyť ještě před osmdesátkou hrála v divadle, natáčela v televizi, a dokonce aktivně hrála tenis. Najednou bylo všechno pryč a někteří lidé tvrdili, že i kvůli tomu hodně zahořkla. Možná i proto si k sobě nechtěla nikoho pouštět, podle všeho se ani neusmířila se svým mladším bratrem.
Už před mozkovou mrtvicí se tak ze svých nejbližších stýkala prakticky jen se synovcem, na kterého se ale i někteří hereččini kolegové dívali skrz prsty. Podle nich mu šlo jen o peníze a dědictví po tetičce. Kdo ví, jaká však byla pravda a zda nešlo jen o závistivé drby. Ať to bylo jakkoli, rozloučit se s ní nestihl téměř nikdo, zpráva o jejím odchodu do hereckého nebe byla pro mnohé nepříjemným překvapením.
Komunisté jí nedovolili jít za svým snem
Není bez zajímavosti, že Hadrbolcová vlastně vůbec nechtěla být herečkou, snila o kariéře novinářky, mluvila plynně francouzsky, anglicky a italsky. Její otec si přitom myslel, že dcerka vystuduje medicínu a rodině trochu vylepší nejen kádrový profil. On sám byl vášnivý sportovec a místo doma trávil čas na různých schůzích a zápasech. Navíc si příliš nerozuměl s tehdejším socialistickým režimem, dva roky byl dokonce ve vězení.
Z toho vyplynulo, že Hadrbolcové nezbývalo nic jiného než zkusit DAMU, na doktorku i novinářku potřebovala školu, tu jí ale soudruzi nepovolili. Nejprve tedy chtěla být režisérkou, a nebýt Věry Fabiánové, možná by se tak i stalo. Její učitelka si však u mladé dívky všimla nesporného hereckého talentu, a tak bylo rozhodnuto.
Bála se mít vlastní děti
Poprvé se ve filmu objevila v roce 1957 ve snímku Probuzení. Hlavní role se jí však téměř vyhýbaly, o to víc excelovala v rolích hodných maminek. Paradoxně ona sama děti nikdy neměla přesto, že příležitostí by měla hodně. Žila po boku kameramana Jiřího Průchy a jejich vztah byl vesměs harmonický. Tedy až na to, že neměli potomka. K tomu se herečka rozhodla podle všeho proto, že u svých rodičů neviděla dobrý příklad, a také se prý bála, že se miminko narodí postižené. Litovala toho až v pozdějším věku.
Málokdo dnes ví, že byla jednou vdaná, jako velmi mladá si vzala svoji studentskou lásku. Sama pak přiznala, že vlastně už před veselkou věděla, že to nebude mít dlouhého trvání. „Ve svatební ráno jsem plakala, ale maminka řekla, že když už to stálo tolik peněz, že jsem si to měla rozmyslet dříve,“ sdělila herečka. Manželství skončilo velmi brzy rozvodem.
Její život nebyl ani zdaleka vždycky idylický, přesto po ní zůstala celá řada nezapomenutelných rolí. Zdenu Hadrbolcovou si většina lidí bude navždy pamatovat jako tu milou, dobrosrdečnou „maminku“ nebo „tetičku“.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Vojna za komunistů: Dělal jsem koně, bylo to hrozně ponižující, říká pamětník.
