Prahu jako své sídelní místo si Rudolf II. nevybral náhodou. Vídeň byla v době jeho panování ohrožována Osmanskou říší a bezpečno se v Praze jevilo již jeho otci císaři Maxmiliánovi II., jenž o přesídlení do Čech také uvažoval. Nakonec to provedl až jeho syn – Rudolf II. Pro Prahu se začala psát nová historie, protože se musela vybudovat císařská rezidence na Pražském hradě, která by působila reprezentativně i důstojně zároveň.
Spolu s císařem přišel do Prahy také celý císařský dvůr. A s ním i dvorský antikvář Ottavio Strada se svojí krásnou dcerou Annou Marií, známou spíše pod jménem Kateřina. O rostoucí Rudolfovu sbírku umění se staral, jak nejlépe uměl. Vynikal jako výborný kreslíř a vyznal se v numismatice i medailérství a k jeho povinnostem patřilo také zvát do Prahy přední umělce. Ani jeho dcera Anna Marie alias Kateřina nezahálela a dokonale popletla hlavu samotnému císaři Rudolfu II. Již před svými patnáctými narozeninami se stala jeho milenkou a životní družkou.
Šest dětí a žádné legitimní
S Kateřinou Stradovou měl Rudolf II. několik dětí, z nichž pouze šest se dožilo dospělého věku. Nejstarším byl syn Julius Caesar markýz d´Austria, do něhož císař vkládal velké naděje a poskytl mu i to nejlepší vzdělání.. Ale znáte to, po čem nic, to se dědí.
Takže milý synek Julius po tátovi Habsburkovi zdědil duševní onemocnění, projevující se v jeho případě zvláště odporným způsobem. Julius Caesar nešel daleko pro ránu, už ve svých dvaceti letech v záchvatu zuřivosti zabil sluhu. Což se pochopitelně nelíbilo císaři Rudolfu II., takže ho nakonec raději odklidil z očí veřejnosti a poslal do rakouského kláštera v Gamingu a odtud pak do Českého Krumlova.
Svými činy Julius Caesar děsil okolí
Císařský levoboček Julius Caesar se dopouštěl řady vážných zločinů, kterými pohoršoval své okolí v Českém Krumlově – rval se v hospodách a znásilňoval ženy. Trpěl pravděpodobně schizofrenií a deviací s násilnickými sklony, jako je sadismus a nekrofilie. Naplno se jeho duševní onemocnění projevilo ve vztahu s mladinkou dcerou českokrumlovského lazebníka Markétou Pichlerovou. Tu při jednom ze svých záchvatů zbil, pobodal a vyhodil z oken zámku.
Tentokrát stálo štěstí při Markétě, protože ohavný čin vůči své osobě přežila a uzdravila se. Napodruhé již takové štěstí neměla. Julius si totiž na jejích rodičích vymohl, aby se s Markétou mohl opět vídat. Neuvážené rozhodnutí vedlo však jen k tomu, že svému smutnému osudu Markéta neunikla. Julius Caesar ji při další záchvatu zuřivosti zavraždil, tělo zohavil a rozsekal.
Císař Rudolf II. po tomto neodpustitelném činu zajistil, aby se z českokrumlovského zámku stalo pro Julia Caesara domácí vězení, z něhož nebude moci dobrovolně odejít pryč. Hlídali ho zde zdatní sluhové, protože zdraví Julia se stále zhoršovalo. Křičel, rozbíjel věci, propadal vzteku a z okna zámku pokřikoval na kolemjdoucí nesrozumitelné slátaniny. Později se sebepoškozoval a potíral vlastními výkaly a krví. Starost o něho musela být očistec, protože byl svému okolí velmi nebezpečný.
Nechal Rudolf II. zavraždit vlastního syna?
Proč Julius Caesar nakonec ve svých 25 letech zemřel, není zcela jisté. Dokonce se vyskytly konspirační teorie, že příkaz k jeho zabití vydal sám jeho otec Rudolf II., toto se však neprokázalo. Pravděpodobná příčina jeho smrti byl prasklý hnisavý vřed v krku. Místem jeho posledního odpočinku se stal minoritský klášter v Českém Krumlově, jeho hrob je však neznámý.
