Výrazné hudební nadání projevoval Rudolf Friml již jako malý chlapec při hře na klavír. Ve svých deseti letech vydal hudební skladbu s názvem Barkarola pro klavír. Pocházel sice z chudých poměrů, ale díky stipendiu mohl studovat svoji milovanou hudbu na konzervatoři v Praze. Jeho učitelem kompozice byl sám hudební skladatel Antonín Dvořák.
Protože však Friml začal veřejně vystupovat bez souhlasu školy, byl z konzervatoře vyloučen. Jako nadaný klavírista se pak protloukal všelijak – hrál v taneční škole nebo hostům v nočních kavárnách. Naštěstí záhy našel lepší uplatnění a začal doprovázet houslistu Jana Kubelíka nejprve na turné po Evropě a v roce 1901 poprvé společně navštívili i USA. Po druhé se přes Atlantik vypravili o pět let později. Rudolfovi Frimlovi bylo dvacet sedm let, a protože se mu zalíbil zdejší rozvíjející se showbusiness, rozhodl se, že v USA už zůstane, usadí se tu a pustí do komponování.
Trpké začátky vystřídal mimořádný úspěch
Začátky v Americe nebyly jednoduché. Živil se jako baletní korepetitor v Metropolitní opeře v New Yorku. První díla, která zde Rudolf Friml napsal, u diváků propadla. Rok 1912 však byl pro něho šťastným – zkomponoval operetu Světluška (The Firefly), jež získala obecenstvo na svoji stranu. Úspěch Frimla neminul.
V pozadí za tímto úspěchem stál dobrý instinkt, který projevil hudební vydavatel Rudolph Schirmer, když Frimla doporučil broadwayskému producentovi Arthurovi Hammersteinovi. Frimlovy líbivé, až sladce opojné melodie Oslí serenáda nebo Giannina mia se publiku zalíbily.
Pravý divadelní úspěch zaznamenala opereta z Divokého západu
2. září 1924 měla v Imperial Theatre v New Yorku premiéru Frimlova opereta Rose Mary, která se dočkala pětistovky repríz. Patří k jeho nejúspěšnějším dílům a brzy se začala hrát také v Paříži, Londýně, Římě, Kodani nebo Helsinkách.
Opereta v sobě nese poetiku Divokého západu a obsahuje klasické operetní klišé – kladného i záporného hrdinu, šerifa, odvážnou dívku i dobrý konec, kdy dobro zvítězí nad zlem a zlotřilci jsou potrestáni. V roce 1928 byla Rose Mary poprvé zfilmována s Joan Crawfordovou v hlavní roli, v roce 1936 následovala další filmová verze, v níž v indiánském tanci účinkovali skuteční indiáni.
Za vrchol Frimlovy tvorby se považuje opereta Král tuláků (The Vagabond King) z roku 1925, která vychází ze života francouzského básníka 15. století Francoise Villona.
Frimlův osobní život v Americe
V roce 1925 získal Rudolf Friml americké občanství a stal se právoplatným Američanem. Svou tvorbu uváděl i pod pseudonymem Roderich Freeman. V roce 1934 se usadil v Hollywoodu a podílel se svojí hudbou na tvorbě řady filmů. Své vlasti se však Friml odcizil. Zvláště si na to stěžoval jeho švagr český písničkář Karel Hašler, když Friml odmítl poskytnout pomoc nemocnému Jaroslavu Ježkovi. S odstupem tolika let je těžko soudit, proč se Rudolf Friml takto zachoval. Možná za jeho neochotou pomáhat bylo i to, že on si musel v Americe vydobýt vše vlastníma rukama.
V roce 1952 se Rudolf Friml oženil s Kay Ling, která měla čínsko-americké kořeny a společně podnikli cesty po Orientu. Hrál pro několik amerických prezidentů, vystupoval s významnými americkými orchestry. Rudolf Friml zemřel v roce 1972 v úctyhodných 92 letech. Pochovaný je na hřbitově ve Forest Lawn Memorial Park v Los Angeles.
