Sergej Šojgu je ve vrcholné politické funkci již z dob, kdy byl prezidentem Ruska Boris Jelcin. Od roku 1991 zastával pozici předsedy Státní komise pro mimořádné situace. Byť se v posledních letech zcela izoloval od rozhovorů s novináři a jeho mediální výstupy mají podobu laciné propagandy, popularitu si získal právě v době, kdy obyvatelstvo informoval v mimořádných časech, kdy zemi postihly průmyslové a přírodní katastrofy. V čem má mnoho společného s Vladimirem Putinem a proč je namístě ho vnímat jako jednoho z rozhodujících článků současných zločinů na Ukrajině?
Šojgu jako brouk Pytlík, práce všeho druhu
Západ se léta bavil na účet Vladimira Putina, když sledoval, jak řízená média vytváří jeho kult osobnosti téměř vyvoleného vůdce Ruské federace. Lov ryb, potápění se za prastarými památkami na dně moře či komická hokejová utkání jsou dnes legendárními materiály pro satiru. Vliv těchto obrázků na veřejné mínění ovšem není radno podceňovat. Vzhledem k tomu, že si Putin doslova léta šlechtil velmi úzký okruh spolupracovníků, ani Sergej Šojgu neunikl nucené propagandě vlastní osoby.
- v letech 1991–2012 byl ruským ministrem pro mimořádné situace
- v listopadu 2012 se stal ruským ministrem obrany
- má hodnost armádního generála a je také držitelem ocenění Hrdina Ruské federace
- je členem strany Jednotné Rusko
Rusové tak byli léta krmeni obrázky, jak po boku prezidenta absolvuje dovolenou, ale také hokejová utkání současný ministr obrany, který na své pozici velí od roku 2012. Matka Šojguje byla Ruskou narozenou na Ukrajině a otec byl tuvinské národnosti. Narodil se na Sibiři, kde také s Putinem alespoň na základě informací ruské propagandy společně tráví dovolenou.
Zároveň je jeho téměř mongolský původ nepřehlédnutelný na první pohled. Vztah k asijské kultuře dokazuje podobou svého domu, ale také díky sbírce samurajských mečů. K tomu všemu údajně skvěle hraje na kytaru, maluje obrazy akvarelem, jezdí na koni a se svým prezidentem kromě dovolené také hrají hokej. Na Sibiři bychom našli horu nesoucí jeho jméno a v rodném městě Tuva také ulici. Druhý muž Ruské federace má tak prominentní místo na panteonu kultu osobností současného agresivního Ruska.
Milovník rvaček
Hledat pravdu v mlze propagandy je složité, ale z dostupných rozhovorů, kterých je pomálu, se skládá charakter člověka, tak jak chce, aby ho Rusové viděli. V mládí údajně přeplaval rozbouřenou řeku, později ji přeskákal na ledových krách a ochotně vyhledával rvačky. Podobně jako Putin se tak situuje jeho postava do role chlapa z ulice, muže, který se nebojí ukázat sílu. Do chvíle, kdy šlo o téměř satirické situace, jsme se mohli smát, teď ovšem i pod jeho vedením umírají ženy a děti na Ukrajině.
Kariérní vzestup mu zaručilo přátelství jeho otce s Borisem Jelcinem, který ho dostal do nejvyšších pater politiky. Jako předseda komise, kdy řešil živelné a průmyslové katastrofy Ruska, zaujal tím, že nešlo o muže v obleku, ale naopak lpěl na uniformách, které měly připomínat ty sovětského střihu z konce druhé světové války.
Ministr zachránce
Šojgu zahrál v politických kruzích zásadní roli k prosazení Vladimira Putina prezidentem. Byl tehdy populární jak u Jelcina, tak u občanů. Jeho akceschopná "image" fungovala. Vzhledem k tomu, že Ruská federace zažívala v devadesátých letech velké ekonomické problémy, které dopadaly i na vybavenost zastaralé armády, byl už tehdy druhý muž Ruska jmenován ministrem obrany v roce 2012. Masivní investice do zbrojení byl právě úkol pro Šojguje. Výsledek práce si vyzkoušela Ruská federace v roce 2014 při anexi Krymu a bombardování Sýrie.
Dnes jsme svědky dle rétoriky agresivního Ruska "speciální válečné operace" na Ukrajině. Jako civilizace můžeme jen doufat, že eskalace války nedojde až k jaderným útokům. Hovoří se dokonce o tom, že Šojgu skrývá děsivé tajemství, protože má na Putina takový vliv, že sám může zmáčknout červené tlačítko a uvrhnout svět do apokalypsy. S trochou černého humoru by pak na světě mohl skončit mezi živými jen Vladimir Putin a Sergej Šojgu jako jeho nejbližší spolupracovník. Život v krytu na Sibiři s kytarou a akvarely však nepůsobí jako vysněná perspektiva současného Ruska.
Zdroj: Česká televize, Aktuálně, Twitter, Wikipedia
KAM DÁL: Hlášení pro naše dezinformátory: Ukrajina se brání, neútočí. Jsou potřeba zbraně, ne čepice.
