Eva María Duarte de Perón se narodila jako Eva María Duarte v roce 1919 v argentinském Los Toldos. Zajímavé je, že některé dokumenty uváděly o tři roky pozdější datum narození i jiné místo. Její rolnická rodina nikdy neměla peněz nazbyt, Eva byla navíc dítětem nemanželským, což znamenalo mimo jiné velké ponižování od okolí. Právě proto se brzy, již v patnácti letech, rozhodla odejít do “velkého světa” a vydala se do Buenos Aires. Jejím snem, jako dnes ostatně i mnoha dalších obdobných dívek, byla filmová kariéra. V té době ale šlo spíš o velmi netradiční cestu životem, kterou si mladá Eva prosadila. Začátky rozhodně nebyly jednoduché, po několika víceméně neúspěšných pokusech se jí ale podařilo prosadit se v rozhlasu.
Setkání s Juanem Perónem
Život se budoucí první dámě Argentiny otočil v roce 1944. Právě tehdy totiž na jedné z charitativních akcí, kterých se účastnila, prvně uviděla svého budoucího manžela a také prezidenta Juana Peróna. V té době byl už ministrem a důstojníkem, ale o prezidentské roli ještě neuvažoval. Láska dovedla tento pár k oltáři hned příští rok a stejně jako v lásce dařilo se Juanovi Perónovi také v politice. Vždyť se jen o rok později, tedy v roce 1946 stal po vojenském puči prezidentem a šestadvacetiletá Eva, kterou národ později láskyplně nazýval Evitou, začala plnit roli první dámy. Její hvězda začala strmě stoupat.
Stíny nacismu
Dnes méně zmiňovanou skutečností v souvislosti s Evitou je příklon jejího manžela k nacismu. Vědělo se, že rozhodně nemá problémy ani s Mussolinim a ani s Hitlerem. Po válce se tak i díky této toleranci v Argentině usídlilo poměrně mnoho válečných zločinců, a to i přesto, že Argentina ke konci válečného konfliktu vyhlásila Německu válku. Pomoc fašistům i nacistům se Perónovi ostatně vyplatila - a to zvláště v příštích prezidentských volbách, kdy pomocí jejich štědrých darů financoval svoji kampaň.
Cesta do Evropy
Ani Evita ale patrně nezůstala v pomoci nacistům neutrální a postavila se za názory a kroky svého manžela. Při své cestě do Evropy navštívila nejprve Frankovo Španělsko, které se po válce stalo “přestupní stanicí” na cestě do Argentiny. Setkala se tady s nacisty? S největší pravděpodobností ano. Ani následná návštěva papeže Pia XII. jako víceméně Hitlerova sympatizanta mnoho nadějí na jiné vysvětlení nedávala. Kromě obchodních zájmů Argentiny, které zde i na dalších evropských zastávkách hájila, tak řešila i další linku.
Z chudinky skutečnou dámou
Z ubohé Evy se stala skutečná dáma. Uměla se dokonale oblékat, ostatně měla na to také dost prostředků, mimo jiné ale i od vděčných nacistů, ukrývaných v zemi. Vždy dokonale upravená a vkusnými šperky ozdobená krásná žena se uměla také chovat tak, že ji davy doslova milovaly. Na její vystoupení se scházely tisíce posluchačů. Velmi dobře věděla, jak důležité je každé gesto, každý pohyb i slovo.
Evita v politice
Evita se ale neomezovala pouze na roli prezidentovy manželky, aktivně se účastnila i politického dění. Dokonce byla schopná zastat vedení ministerstva práce a zdravotnictví. Kdo by si to mohl myslet v době, kdy jako chudá a zavrhovaná dívka odcházela z domova za štěstím. Ostatně na lidi, kteří neměli v životě tolik štěstí jako ona sama, Evita nezapomínala. Charitativní organizace Fundación Eva Perón pomáhala právě jim, hlavně dětem. Z peněz nadace stavěla školy, organizovala akce pro děti i pro ty nejchudší. Snažila se také dokázat, že politika by neměla být jen mužskou záležitostí. K tomu měla pomoci ženská perónistická strana a prosazování volebního práva pro ženy.
Rychlý konec mladé ženy
Obdiv národa k první dámě stále stoupal a došel až k návrhu, aby manželka prezidenta zároveň zastávala funkci jeho zástupce, tedy viceprezidentky. Tou dobou, tedy v roce 1951 již ale věděla, že je nemocná. Postihla ji rakovina děložního čípku a musíme si uvědomit, že jde o dobu před sedmdesáti lety, kdy léčba podobných nemocí byla mnohem složitější. Ukázalo se to bohužel v případě Evity. I přes velmi intenzivní léčbu i několik prodělaných operací jen o rok později v pouhých třiatřiceti letech umírá. Pohřeb Evity Perónové byl nejdražší v historii Argentiny a přivedl na místo smutku přes tři miliony lidí, taková byla úcta Argentinců k dámě, která stála po boku svého manžela, prezidenta.
KAM DÁL: Kandidát na hejtmana Snížek: Dotace pro kamarády byly, jinak se ale na kraji čtyři roky skoro nic nedělo
