Každá smrt je bolestivá a o to víc, když je předčasná. Důvodů je mnoho. Nehody, sebevraždy či kruté nemoci. V křehkosti lidské duše jsou umělci přirozeně tou nejcitlivější skupinou. Není tedy divu, že většina záhadných úmrtí, která většinu z nás zajímají, souvisí právě se zpěváky, herci, spisovateli a třeba také filmovými a divadelními režiséry. Kdo se v tomto případě svým příběhem opravdu vymyká?
Petr Lébl
Pro širokou veřejnost to pravděpodobně není nijak zvlášť známé jméno. Divadelní režisér Petr Lébl patřil mezi nejtalentovanější umělce svého oboru. Jeho místem bylo divadlo Na Zábradlí. Držitel několika cen Alfréda Radoka se ve své tvorbě zamiloval převážně do Čechova. Poněkud temnější tematika ruského díla možná také ovlivnila krok, ke kterému se Petr Lébl rozhodnul.
Spíše však hrála roli jeho celková psychická dispozice. Hned z několik dokumentárních filmů je patrné, že Petr Lébl působí zasmušilým, melancholickým a často také odevzdaným dojmem. Génius, který uvnitř trpěl, nakonec našel řešení redikálním odchodem, který pojal jako divadelní hru.
Oběsil se v provazišti divadla Na Zábradlí a proslýchá se, že svou poslední divadelní hru režíroval tak, aby byl během představení objeven. Tento plán mu však nevyšel, protože ho dříve objevil jeden z techniků. S Petrem Léblem odešel jeden z největších géniů českého divadla. Jeho přecitlivělost dokonale zapadala do jeho úžasného vidění divadelní scény.
Přemíra křehkého a bolestivého humoru, odvážné přetvoření klasické látky a dokonalá scénografie, které si z velké části vytvářel on sám, vždy dokonale zastřešila hudba složená Filipem Topolem. Mužem, který sám bojoval s několik démony. Byť možná lehce bulvárně se člověk vrací k životu a dílu Petra Lébla přes jeho smrt, tou nejdůležitější motivací, proč tak učinit, je vzpomínka na to, co úžasného vykonal za svého krátkého života. Dobrovolně odešel ve 34 letech.
Vlastimil Brodský
Posledním filmem, kde jsme mohli tuto hereckou legendu divadla a filmu vidět, byl snímek Babí léto. To svým tématem v podstatě předznamenalo těžkosti, které pravděpodobně vedly Vlastimila Brodského k tomu spáchat sebevraždu střelou z pistole na své chalupě. Dokonce ve zmíněném filmu režiséra Vladimíra Michálka je podobná scéna přítomna, ovšem v podání Stanislava Zindulky.
O velikosti herecké kariéry Vlastimila Brodského nemusí být řeč. Nespočet komediálních, ale také vážných rolí z něj činí zaslouženou legendu. Ovšem pod vrstvou úsměvů a klaunské estrády se vždy v jeho výkonech objevila jiskra melancholie a křehkosti. Tím se vždy lišil od svých kolegů a tím byl také v rámci československé potažmo české kultury unikátní. Kdo si chce na vážnější polohu jeho hereckého umu vzpomenout, ať si pustí snímky jako Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Až přijde kocour a hlavně Všichni dobří rodáci.
Jiří Hrzán
V tomto případě se nejedná o dobrovolnou smrt, ale o nešťastnou nehodu. Mladická nerozvážnost a špatné rozhodnutí. Tak lze ve stručnosti shrnout důvody, proč jeden z velkých talentů českého herectví zemřel již ve svých 41 letech. Osudný mu byl pád z pátého patra, když lezl bezhlavě za svojí přítelkyní. Přitom to nebyl ojedinělý incident podobného typu. Již v roce 1976 se mu podobná nehoda stala v Ostravě, kde spadl z římsy hotelu.
Zkoušet štěstí se mu nevyplatilo a nutno dodat, že v tom jistě hrálo několik dalších okolností. Jeho kariéra byla v důsledku normalizace na ústupu a hry, v kterých exceloval na jevišti, byly rušeny. Na konci sedmdesátých let měl velké problémy se životosprávou. Ve velkém holdoval alkoholu, ztrácel pro život potřebnou sebekontrolu.
V nemocnici zemřel dva dny po osudném pádu, který se odehrál v pražské Ladově ulici. Jiří Hrzán byl znám hlavně pro svoji dokonalou komickou stránku herectví, která často hraničila s klauniádou. Roztomilost a neokoukaná tvář však také skrývala mnohé démony, na které nakonec svým riskantním životem doplatil.
KAM DÁL: Nejmystičtější monstra světa. Japonská legenda, upíři z Balkánu a středověký kraken.
