Graham Bell se narodil 3. března 1947 v Edinburghu. První roky pendloval mezi Londýnem a skotským hlavním městem, po smrti obou bratrů, kteří podlehli tuberkulóze, ale rodiče popadli syna a vyjeli za štěstím do Kanady a o pár let později do USA. Tam se naplno projevila Bellova „posedlost“ přenosem zvuku. Aby ne. Otec vytvořil fonetickou abecedu a dědeček byl mistrem přednesu a řečnictví. Nejsilnějším impulsem ale byla hluchota matky. Zatímco muži dumali nad vynálezy, ona se starala o domácnost. Graham se s ní chtěl domluvit, naučil se tedy znakovou řeč a hru na klavír, aby pochopil zákony akustiky.
Smělé plány
Bellův zájem o sluchové postižení byl tak silný, že se stal na bostonské univerzitě v pouhých šestadvaceti letech profesorem. Tam mu padla do oka Mabel Hubbard. Ta po prodělané spále ztratila sluch, vynálezci ale učarovala. Nevadilo její postižení, ani desetiletý věkový rozdíl. Stačilo, že měli společné koníčky. Sama později pracovala jako učitelka pro děti se stejným omezením a snažila se nemoci přijít na kloub. Právě po jejím boku začal Bell věřit myšlence, že znaková řeč je přežitek a pacienty bez sluchu je možné naučit mluvit. Bohužel se tím ale dostal na tenký led a mnozí vynálezci se od něj odvrátili, protože na poli vědy až příliš fantazíroval.
Sláva na dosah
Velkým mezníkem mohlo být postřelení dvacátého amerického prezidenta Jamese Garfielda. Druhou ránu v nádražní čekárně dostal do zad. Smrt ale přišla až po deseti dnech úporných bolestí a infekcí. Lékaři se snažili kulku najít, ale marně. Nepomohl ani Bell, který použil elektromagnetický přístroj. Jak by ale mohl být úspěšný, když mu dovolili pátrat jen v nezraněné části těla? Mluví se o tom, že to byl záměr, aby se přidusila Bellova stoupající sláva.
Telefon vše překonal
14. února 1876 se Bell osmělil a poslal na patentový úřad přihlášku svého vynálezu. Telefon sice nebyl v plánu, protože svoji pozornost směřoval jinam, ale byl touto technologií tak ohromen, že chtěl, aby byla pevně spojená s jeho jménem. Netušil, co rozpoutá za úřední machinace. Už sedm hodin po doručení žádosti přišly první námitky. Ty podal Elisha Gray, pracoval totiž na podobném vynálezu, jen měl oproti Bellovi menší zpoždění.
Bell si z drobného zaškobrtnutí nedělal těžkou hlavu, oženil se s Mabel Hubbard, dívkou z vyšší společnosti, kterou potkal na bostonské univerzitě, a vyrazil na opulentní cestu po Evropě. O peníze neměl pár nouzi. Celý rok si užíval manželského života a propagoval telefon. Po svém návratu do USA Bell zjistil, že v boji o patent na telefon se objevilo další jméno. Antonio Meucci se přihlásil už v roce 1871, ale jazyková bariéra zapříčinila, že se dokumenty na úřad nikdy nedostaly. K rozuzlení případu došlo až v roce 2002, kdy se na stranu italského vynálezce postavil americký kongres. Nic to ale nemění na tom, že Bell byl osobnost a telefon mu už nikdo neodpáře. Důkazem jsou dvě minuty ticha, které se držely dva dny po jeho smrti v USA a Kanadě.
Zdroj: history, britannica
KAM DÁL: Žena žije ve stylu padesátých let: Je noční můrou všech feministek.
