Stejně jako mnozí další herci, i Otto Šimánek tíhl k divadlu již od dětství. I když měl nesporný talent, bylo v rodině rozhodnuto, že by měl mít „slušné a jisté“ povolání, a tak se mladý Otto vyučil elektromechanikem. Tohle povolání ale nebylo nic pro něj, toužil po herectví a jeho sen se mu také nakonec splnil, a to hlavně díky o šestadvacet let staršímu a herecky již ostřílenému Jindřichu Plachtovi, v jehož kočovném divadle začínal svoji skutečnou kariéru. Právě Plachta dokázal vytušit, jaký herecký poklad se v Ottovi Šimánkovi skrývá. A dal mu příležitost vyniknout.
Z Ostravy rovnou do Prahy
Z kočovného divadla pak mladý Otto putoval do kamenného divadla ve Zlíně a v Ostravě, odkud se již přesunul do hlavního města, kde získal angažmá v Městských divadlech pražských. Ať už ale kdykoliv hrál jakoukoliv roli – a vždy výborně – na jednu z nich nedal nikdy dopustit. Byl to právě Pan Tau, který se v Šimánkově podání objevil hned ve třiatřiceti epizodách pohádkově laděného seriálu. Úspěch slavil u nás i za hranicemi, ale pro československé diváky měl oproti těm západním ještě jeden bonus navíc. Byl to koprodukční seriál natáčený ve spolupráci se západoněmeckými filmaři, a tak se na obrazovce občas objevila auta nebo hračky, o kterých jsme si u nás tehdy mohli nechat jen zdát. Tehdy jsme takové záběry doslova hltali alespoň očima.
Pana Tau měl rád
I když šlo o roli, která Ottu Šimánka jako jejího představitele na dlouhá léta poznamenala, nezlobil se na ni – na rozdíl od jiných herců, kteří žehrají na svoje nejvýraznější postavy, jež je zařazují do předem určených „škatulek“. Představitel Pana Tau dokázal, že umí stvořit i charakterem jiné postavy, takže mu němý pán s buřinkou v kariéře nijak zvlášť nepřekážel. A navíc, jak sám tvrdil, měla tahle role oproti jiným velkou výhodu. Právě tím, že byla němá, nekladla na herce žádné nároky na učení se dlouhých textů.
V životě jako v seriálu
Jaký byl Otto Šimánek v soukromém životě? Jeho kolegové o něm říkali, že je Pan Tau v podstatě vtělením samotného herce. Poměrně tichý a klidný muž se svými běžnými radostmi, ale i mnoha vážnými starostmi, které musel v životě překonat. Třeba ve chvíli, kdy zemřela jeho první žena na rakovinu. A také v době, kdy jeho tehdy šestnáctiletá dcera otěhotněla a po neshodách se svým otcem dlouhou dobu vůbec nekomunikovala. I přesto našel Otto Šimánek novou radost se svojí druhou ženou Ludmilou Muchovou, která zůstala po jeho boku až do nešťastného roku 1992, kdy stejně jako jeho první žena podlehl rakovině.
Dvojí vítězný boj o život
Namále měl přitom herec už dříve, a to dokonce dvakrát, kdy se ocitl na pokraji smrti. Prvně se to stalo na chatě, kde právě budovali s manželkou vodovod. Najednou zničehonic dostal infarkt, ale ne ledajaký. Šlo o velmi silný srdeční infarkt. Takový, jaký přežije jen málokdo. Otto Šimánek měl tehdy velké štěstí a zotavil se poměrně rychle.
Stejně pro něj mohla být fatální těžká mozková mrtvice, kterou prodělal o něco později. Ani ta ale na něm nenechala žádné následky. Herec si tak mohl připadat neporazitelný. Možná i proto zanedbal příznaky další nemoci, které rozhodně přehlédnout neměl.
V životě kouzla neplatí
Tentokrát už šlo o rakovinu střev, kterou „přecházel“ tak dlouho, že se v okamžiku, kdy se dostal do nemocnice, už nedalo dělat nic jiného, než okamžitě operovat. I přes okamžitou péči ale lékaři tušili, že je téměř nulová šance na přežití. Pak se ale objevila naděje v možné pomoci ze zahraničí. Stačilo dojednat převoz a němečtí lékaři by se ještě pokusili o nemožné. Než se ale podařilo všechno vyřídit, Otto Šimánek upadl do kómatu, z něhož se již neprobudil. Odešel tak nejen vynikající herec, ale také idol celé generace dětí, kouzelný Pan Tau.
Zdroj: ceskatelevize, prima, ahaonline, csfd, wikipedie
KAM DÁL: Velký omyl sovětských soudruhů: Kosmonaut jim přistál jinde, než očekávali. V mrazu jen čekal na smrt.
