Jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších písniček zpěváka Petra Nováka Já budu chodit po špičkách byla také mezi prvními, které kdy nahrál. Okamžitě se stala hitem a tím vlastně zůstala až dodnes, tedy bezmála celých šedesát let. Stejně tak milujeme třeba Náhrobní kámen a další a další jeho romanticky vyznívající skladby.
První kroky a hned úspěch
Svoji první kapelu totiž oblíbený hudebník založil s přáteli ve svých osmnácti letech, tedy v roce 1963. Kapela George and Beatovens ale dlouho nevydržela, protože někteří její členové museli narukovat, později ji však spolu se svými přáteli úspěšně obnovil.
Už o dva roky později, v roce 1965, se tak zpěvák přesunul do Flamenga, o němž píše například časopis Muzikus a s nímž nahrál právě zmiňovanou píseň Já budu chodit po špičkách, a jeho kariéra začala stoupat tak strmě, že by to mohla zvládnout jen skutečně silná a hlavně na všechny doprovodné nešvary připravená osobnost. Takovým člověkem ale zásadový a všemu, s čím nesouhlasil, odporující Petr Novák zkrátka nebyl, jak ostatně dokládá i dokument České televize.
Osudový osmašedesátý
Všechno by se mohlo odvíjet docela jinak, kdyby nepřišel osudový rok 1968 a s ním do republiky nevtrhla vojska Varšavské smlouvy. Rodina, v níž Petr Novák vyrůstal, byla již poznamenaná událostmi roku 1948, které nesla velmi nelibě. A protože zpěvák vyrůstal bez otce, jeho uvědomění rodinného problému bylo ještě silnější, vzal jej za své.
Navíc přirozeně rebelující a odbojná povaha mu nedovolovala podvolit se zvůli režimu, a tak se i v této situaci snažil prosazovat svůj pohled na svět. Jak to v té době mohlo dopadnout jinak než stažením vydaných desek a zákazem, když se navíc později veřejně přihlásil i k odkazu Jana Palacha? Člověk, který i podle pořadu Českého rozhlasu bytostně miloval kontakt s lidmi, se musel začít potýkat s nečekanými problémy.
Pozvat Nováka? Raději ne!
I když komunisté tehdy neřekli razantní „ne“, protože si velmi dobře uvědomovali, že by to nebylo pro jejich politiku zdánlivé demokracie dobré, došlo u většiny organizátorů akcí, na kterých by jinak Petr Novák jistě slavil další úspěchy, k jisté autocenzuře. Bez obalu se tomu říká strach z následků. Co by se asi stalo, kdyby někdo zjistil, že pozvali takového rebela?
To si zkrátka nikdo nedovolil. Zpěvák se musel začít smiřovat s myšlenkou, že je nežádoucí. A nenesl to vůbec dobře, a i když se později jeho okovy trochu povolily, stále se propadal nejen psychicky, ale začalo ho zrazovat i fyzické zdraví. Navíc tady byl opravdu nešťastný společník –alkohol. Zpěvákovi přátelé o něm dokonce říkali, že mu k životu stačí jen sklenička a cigareta. To, jak jistě každý tuší, je cesta do pekla. A také že ano.
Místo záchrany další hřebík do rakve
Když se v roce 1984 Petr Novák oženil s krásnou herečkou Evou Jakoubkovou, zdálo se, že se všechno může posunout správným směrem. Brzy se ukázalo, jak velký omyl to byl. Ani jí totiž nebyl alkohol cizí a psychické problémy, které oba provázely, řešili oba také stejně. Přibývaly problémy, zdravotní potíže a s nimi se opět prohlubovala psychická nepohoda. Petr Novák žil prakticky v nedaleké hospodě, místo jídla si objednával pivo a bez cigarety jej mohli ostatní štamgasti vidět jen málokdy.
Bolestná poslední léta
I když se dočkal listopadové revoluce, která mu mohla vlít novou krev do žil, jeho stav byl v té době už tak špatný a návyky tak silné, že se nedalo čekat velké zlepšení. Začal mít bolesti, kterých se do konce svého krátkého života nikdy nezbavil. Není divu, vždyť se v jeho případě nedalo mluvit o žádné životosprávě, ani o životním stylu, který by byl alespoň částečně slučitelný s vyšším věkem. Konec tak přišel v roce 1997, v jeho pouhých dvaapadesáti letech. Tehdy se již musel velmi přemáhat, aby mohl vůbec vystoupit před lidmi, a to se znovu odráželo na jeho duši.
Záhadná smrt – o co tehdy šlo?
Přišel 19. srpen toho roku a Petr Novák už nebyl schopen ani vstát z postele. Usnul a nikdo tehdy netušil, že se již neprobudí. Za jeho skonem stálo podle některých zdrojů srdeční selhání, způsobené celkovým vyčerpáním organismu, podle jiných šlo dokonce o otravu neznámou látkou. Jak to tehdy bylo, zůstává dodnes tak trochu opředeno tajemstvím. Jisté ale je, že na jeho písně dodnes nezapomínáme.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Tragické osudy Nadi Urbánkové: Kopačky od oblíbeného herce, obrovské dluhy a krutá nemoc.
