Když se malý Jan Jiří neboli Johann Georg v dubnu roku 1790 narodil, měl před sebou pouhých osmadvacet let poměrně smutného života. Tehdy ale jeho rodiče mohla ještě těšit naděje, že se jejich syn snad jednou bude mít lépe než oni a bude se živit poctivě. Třeba si v té chvíli jeho otec vzpomněl na lepší roky, kdy ještě pracoval jako soudní sluha. Pak se ale všechno zvrtlo.
Od soudu do rasovny
To všechno se stalo ještě před příchodem prvorozeného syna do mladého manželství Graselových. Tou dobou už byl jeho otec Tomáš Grasel zbaven své funkce u soudu, protože místo dohlížení na spravedlnost kradl a raboval, za což byl také – dokonce několikrát – odsouzen. Jeho život se změnil. Tehdy ještě poměrně mladý muž se oženil s Reginou Fleischmannovou, dcerou rasa, který tehdy působil v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic.
Rasova dcera neměla na výběr
Dívka si kriminálníka vzala možná ještě ráda, protože být dcerou rasa nebyla žádná výhra. Tihle lidé žili na absolutním okraji společnosti, a to i přesto, že si lidé život bez jejich práce neuměli představit. Co vlastně dělal takový ras? Staral se o odklízení a likvidaci uhynulých zvířat, čímž nejen čistil vesnici, ale také bránil šíření všemožných, často smrtelných chorob. Přesto byl považován za osobu nečistou a nikdo nechtěl mít ani s ním, ani s jeho rodinou co do činění. Samozřejmě šlo o pouhé pokrytectví, ale lidská společnost tak fungovala vždy. Vlastně tak svým způsobem funguje dodnes, jen mírněji a v jiných profesích.
Smutné dětství u Graselových
Manželům Graselovým se po Janu Jiřím narodilo ještě děvčátko, ale hezké dětství neměl ani jeden z nich. Rodiče neměli peníze, rasovinou, s níž Tomáš pomáhal svému tchánovi, se uživit nemohli, a tak jim nezbývalo nic jiného, než shánět obživu, kde se dalo. Vzali to ale za ten nejhorší konec a pustili se do krádeží, v lepším případě chodili po žebrotě. Na jejich částečnou obranu je ale potřeba poznamenat, že jako lidé z rasovny neměli šanci sehnat lepší práci nebo přivýdělek. A v takovém prostředí vyrůstal budoucí zločinec, jehož jméno se táhne celou další historií zločinu.
Kriminálník od dětství
Jan Jiří byl už jako dítě velmi učenlivý a svým rodičům šel v patách. První noci v šatlavě strávil už ve svých devíti letech, pak to pokračovalo stále výš. Později u soudu litoval, že se jej rodiče nezřekli a nedali ho na vychování do váženější a spořádanější rodiny. Právě jim dával za vinu svoji lupičskou dráhu, během níž dokonce minimálně dva lidi sprovodil ze světa. Kdo ví, možná měl pravdu. Pravděpodobně mohlo jít o celkem inteligentního muže, který se mohl propracovat poměrně vysoko, kdyby dostal potřebnou výchovu a vzdělání. Jemu ale nezbývalo nic jiného, než se živit tím, co viděl odmalička. A byl v tom opravdu dobrý, bohužel.
Šéfem lupičské bandy
Jan Jiří začínal jako pomocník svých starších kamarádů – hlídal, aby je nikdo nenačapal. Za to ale velký podíl na lupu nedostal, a tak se rozhodl, že se vydá vlastní cestou. Netrvalo příliš dlouho, než shromáždil svoji dvacetihlavou tlupu pobudů, s níž pak děsil celé pohraničí mezi Moravou a Rakouskem. To se samozřejmě nelíbilo mužům zákona, ani tehdejší vrchnosti, a tak byl na Grasela a jeho kumpány vydán zatykač. Samotný vůdce celé bandy pak měl pro toho, kdo by jej přivedl, případně přispěl k jeho dopadení, hodnotu čtyř set zlatých – dnes bychom se bavili přibližně o milionu korun.
Peníze jsou všemocné
Není divu, že se našlo hned několik lidí, kteří se o odměnu chtěli ucházet. Nejvíce vynalézavosti ale projevil jakýsi David Mayer, který se rozhodl obelstít Graselovu pozornost pomocí léčky. Nejprve se dostal do jeho blízkosti. Pak mu namluvil, že může dostat z vězení Graselovu milou. To si nejprve domluvil s policií, která byla jeho nápadem nadšena. Mayer tak dívku skutečně zdánlivě „vysvobodil“, čímž si získal Graselovu důvěru. Pak už mu stačilo nalákat Grasela do hostince, kde na něj čekali četníci. Osud mladého muže byl zpečetěn.
Dva roky dokazování
Trvalo ale ještě celé další dva roky, než soudní úředníci shromáždili všechny důkazy a pozatýkali Graselovi kumpány. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Poslední lednový den roku 1818 jej ve Vídni – spolu s dalšími dvěma členy jeho bandy – oběsili. Traduje se, že zatímco ti dva byli před popravou již polomrtví strachem, Jan Jiří se kolem sebe bez zjevných obav rozhlížel po zaplněném náměstí a nakonec udiveně pronesl svoje poslední slova: „Ježíš, tolik lidí...“ Pak zemřel.
Zdroj: wikipedie, kriminalistika.eu, český rozhlas
KAM DÁL: Byl pistolník Billy the Kid zabiják, nebo jen nástroj propagandy bez zářezů na pažbě?
