Dnes ji každý zná jako Rybovu mši vánoční, je česky psaná a má pastorální ráz. Téměř zlidověla, pojednává o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám a navíc je zasazená do českého prostředí. Pro svou prostotu i radostnou a svěží atmosféru byla a stále je srozumitelná a přístupná širokému obecenstvu.
Česká mše vánoční
Záměrem skladatele, který byl zároveň i autorem slov, nebylo totiž za každou cenu ohromit a oslnit. Chtěl bez pompy a vroucně bez velkých gest a laciných frází navodit atmosféru svaté noci. Snad právě o této skladbě psal ve svém dochovaném deníku: „Když jako řečník z celého srdce cítí přesně to, co říká. V tom spočívá magnetismus a skrytá sympatie srdcí, podivuhodná síla, jež okamžitě přiměje celé shromáždění k těm nejušlechtilejším činům. Co jde od srdce, jde k srdci. (...) Skladatel zkrátka musí umět promluvit k různým srdcím a to dokáže, když své kusy skládá celým srdcem.“
Jakub Jan Ryba skladatel...
Nebyla to jen Česká mše vánoční, kterou Ryba napsal. Za svůj život stvořil mnoho hudebních děl. Psal jak církevní, tak světskou hudbu, věnoval se skladbám pro děti. Jen mezi lety 1782–1798 zkomponoval celkem 1083 skladeb.
Stylově vychází Rybova první tvorba z principů raného klasicismu s převahou homofonie. V průběhu času však jeho klasicizující zaměření hudby dále vyzrává a ve skladbách napsaných po roce 1800 se místy přibližuje až raně romantickému hudebnímu jazyku. Patří mu primát v kompozici umělé světské písně s klavírním doprovodem na české texty.
... a učitel
Jakub Jan Ryba byl kantor, vyučoval nejprve v Mníšku pod Brdy, později ve svém milovaném Rožmitále. Pro venkovského učitele nebyla tehdy doba jednoduchá. Mnozí rodiče pro vzdělávání svých potomků neměli pochopení a mnohokrát se obořovali na učitele Rybu, který striktně vyžadoval od svých žáků povinnou školní docházku (ta byla zavedena teprve v roce 1774). Podle všeho byl však Jakub Jan Ryba kantorem zapáleným a oblíbeným.
Své žáky si dokázal získat, a tak se jeho třída na malém městě pomalu, ale jistě plnila dalšími žáky, jistě k jeho velké radosti. Jeho vztah k poslání učitele popsal Jan Němeček v knize Školní deníky Jakuba Jana Ryby: „Radoval se z nově uspořádaného školství, v němž se začalo konečně dostávat vzdělání všemu lidu. Věřil ve vzdělání, jež pomůže prostým lidem hájit se proti zvůli vrchnosti. Trpkým zklamáním, které se odrazilo ve stále stručnějších zápisech do Školního deníku, se však stal nový školní řád z roku 1805. Snad i zde se projevila ztráta naděje, na níž Ryba postavil celý svůj dosavadní život.“
Varhany – jeho osud
Nebylo to jen zklamání ze školských reforem, které tohoto hudebního skladatele a pedagoga trápilo. Dlouhodobá vyčerpanost, deprese a obtížná ekonomická situace jeho rodiny, kterou nedokázal v době po státním bankrotu Rakouského císařství v roce 1811 uživit (učitelé byli placeni státem a jeho příjmy se zmenšily pětkrát), jej dovedly až na hranu jeho sil.
Tou poslední kapkou bylo podle některých zdrojů to, že na poslední chvíli byla zastavena rekonstrukce farních varhan. Těch varhan, na kterých poprvé zahrál svou Českou mši vánoční. Možná to byla ta poslední kapka pro jeho tragické rozhodnutí. Dne 8. dubna 1815 odešel ze svého příbytku a břitvou ukončil svůj život.
Jeho podoba se nezachovala
Podoba Jakuba Jana Ryby se nezachovala, nezachoval se žádný jeho portrét, fotografie ještě neexistovaly. Jediný jeho portrét vznikl až více než osmdesát let po jeho smrti pro Národopisnou výstavu. Jednalo se tak spíše než o zachycení jeho podoby o zobrazení představy, jak mohl vypadat.
Noc pastýřů
Kdo by si chtěl připomenout osobnost Jana Jakuba Ryby i atmosféru doby, kdy tato mše vznikala, může se podívat na film Noc pastýřů z roku 1993. Pod režijním vedením Františka Filipa si skladatele zahrál nezapomenutelný Josef Abrhám.
Zdroje: jakubjanryba.cz, Wikipedie, Jan Němeček – Školní deníky Jakuba Jana Ryby
KAM DÁL: Vánoční cukroví: rohlíčky to měly složité
