Pouhých 58 let života vyměřil osud herci Vladimíru Menšíkovi, který se ale i tak zapsal do dějin našeho filmu i televize navěky. A to i přesto, že se prakticky po celý svůj život potýkal s velkými zdravotními potížemi, které by mnohé jiné lidi jednoduše zlomily. On se ale rohodl věnovat svůj život lidem, které neúnavně bavil svým lidovým způsobem. A měl úspěch…
"Komediantem" odmala
O jeho “komediantství” se mohli přesvědčovat už jeho kamarádi z dětství, které prožil v rodných jihomoravských Ivančicích, jen několik kilometrů od Brna. Na svoje dětství rád vzpomínal po celý svůj život, ostatně vycházelo z něj i nespočet jeho nezapomenutelných historek, které rozesmívaly plné sály diváků a posluchačů.
Otec nesouhlasil
I když bylo - s trochou nadsázky řečeno - už od Menšíkovy kolébky zřejmé, že směřuje k dráze herce a baviče, jeho otci se tato vidina, jak už to bývá, příliš nezamlouvala. A tak mladý Vladimír (tehdy ještě Vladislav) Menšík vystudoval střední průmyslovou školu a dokonce i po maturitě nastoupil do svého prvního zaměstnání v Brněnských strojírnách. Dnes už ale samozřejmě víme, že se určitě nemělo jednat o jeho životní úděl. Ten byl vždy spojen s herectvím. A tak netrvalo dlouho a absolvent průmyslovky si podal přihlášku na JAMU, což sice napoprvé skončilo nezdarem, ale protože se svého snu nevzdal, druhý pokus už byl úspěšný. Cesta k herectví byla volná…
Divadlo se mu líbilo, ale film byl lepší
Po absolvování JAMU nastoupil mladý herec k Vesnickému divadlu, ale další osud jej zavál do divadla E. F. Buriana. Byl to právě sám Burian, kterému se unikátní herectví Vladimíra Menšíka natolik zalíbilo, že mu nabídl angažmá ve svém divadle. A tak se Moravák ocitl v Praze. Jeho sen se plnil, vystupoval, hrál, bavil lidi. Jenže ho lákalo ještě něco jiného - byl to film, který Vladimíra Menšíka fascinoval a byl jeho další metou. A protože o nadání neměl nouzi, dostal brzy svoji Velkou příležitost (tak se totiž shodou náhod jmenoval první snímek, v němž se Vladimír Menšík objevil - sice zatím v roli komparzisty, ale přece jen to byl první zážitek z filmování).
Musel odejít z divadla
Menšíkovo nadšení pro film ale rozhodně nesdílel jeho zaměstnavatel E. F. Burian. Spory, které kvůli natáčení v divadle vznikaly, nakonec Menšík vyřešil výpovědí a definitivním odchodem k filmu. Pro divadelní diváky té doby to jistě byla velká škoda, na druhou stranu ale zůstalo zachováno mnohem více jeho rolí, které se na divadle rodí se začátkem a umírají s koncem představení.
Který žánr je vám nejbližší?
V jaké roli máte Vladimíra Menšíka nejraději? V komické, jako byl policista ve filmu Bílá paní, v pohádkové roli jednoho z nesčetných králů, které sehrál, nebo vám nejvíce utkvěly v paměti role vážné až tragické třeba ve filmu Dobří holubi se vracejí? Možná si vzpomente na jeho silvestrovská vystoupení nebo legendární Bakaláře, tedy pořad, sestavený z krátkých diváckých příběhů, jímž provázel. Ať už dáváte přednost kterémukoliv žánru, jedno je jisté - ani v jednom z nich Vladimír Menšík nezklamal. Na výběr je přitom kolem 150 filmů!
Alkohol, cigarety a nemoci
Život Vladimíra Menšíka ale nebyl tak skvělý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ženatý byl dvakrát a z každého manželství se narodily dvě děti. Jeho nejmladší dcera Martina se dokonce vydala v hereckých stopách svého otce. Co mu ale dělalo velké problémy, byly cigarety a alkohol. Obliba alkoholu došla dokonce až tak daleko, že musel pobývat v protialkoholní léčebně. Ani tady ale vlastně nebyl ze svého profesního pohledu “zbytečně”. Jeho zkušenosti, které zde bohužel sbíral, se potom odrazily v hereckém výkonu například právě ve snímku Dobří holubi se vracejí, který se v jednom takovém zařízení odehrává.
K dobrému zdraví Vladimíru Menšíkovi rozhodně nepřispívalo ani kouření, zvláště proto, že byl těžký astmatik a jeho plíce by tak spíš než cigaretový kouř potřebovaly čerstvý vzduch. Oba tyto zlozvyky se na hercově zdraví podepsaly natolik, že mu zkrátily život na pouhých 58 let.
Do posledního dechu
Čas, který mu byl vyměřen, ale vyplnil herectvím doslova do posledního okamžiku. Vždyť se před kamerou objevil naposledy pouhé dva dny před svojí smrtí. Bylo to v roce 1988 v pořadu Abeceda, kde ale už jen seděl. Jakákoliv jiná námaha už nebyl možná a i jeho vystoupení nebylo nijak dlouhé a zdravotní problémy, s nimiž sváděl nerovný boj, byly jasně znatelné. Ve svém posledním veřejném vystoupení bavič netradičně, i když s humorem sobě vlastním, vybízel k péči o zdraví. A který poslední vtip z tisíců a tisíců, jež za svoji kariéru odvyprávěl, od Vladimíra Menšíka lidé mohli slyšet? Byl o Skotovi, který se chodil stále modlit k Panně Marii Sněžné. Klečel a říká: Panenko Marie, dej, ať vyhraju v třídní loterii. A ono nic. Tak tam byl znovu před dalším tahem a říká: Panenko Marie dej, ať vyhraju tentokrát. A zase nic. Tak se nakrknul, šel tam potřetí a povídá: Panenko Marie, já bych skutečně potřeboval vyhrát tu hlavní cenu - a ona na to povídá: No tak musíš taky něco udělat, kup si los...
Poté se herec zvedl od klavíru, kde měl pro své vystoupení připravenu i sklenici vody, kdyby jej krátký vstup přece jen zmohl, uklonil se a naposledy odešel z jeviště a z dohledu televizních kamer. A přesto se díky desítkám a desítkám jeho rolí stále zdá, jako by byl pořád se svými diváky.
KAM DÁL: Umělecký zločin století. Příběh provazochodce jako ze špionážního filmu
