Paní Kubišová, jaké máte pocity, když si uvědomíte, že už v neděli to bude 30 let od sametové revoluce?
Ježiš, to už je opravdu doba. V neděli už mi bude hej, to už budu slavit, ale ještě musím zmáknout 16. listopadu Lucernu. Nebudu mít trému, ale strach, abych to zvládla a nezklamala.
Co vás napadne, když se řekne sametová revoluce?
Že jsem ráda, že byla opravdu sametová, že netekla nikde krev. Teda kromě toho, jak zmlátili ty chudáky studenty, to bylo otřesný. Ale jinak jsem ráda, že až na tuto výjimku se to u nás obešlo bez takovýchto nechutných peripetií. Na rozdíl od jiných států.
- 21. listopadu 1989 zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí svou „Modlitbu pro Martu“ a také československou hymnu
- po sametové revoluci se krátce se angažovala i politicky.
Jak se těšíte na váš definitivně poslední koncert?
Těším a netěším. Budu ráda, až to bude všechno za mnou. Dva roky jsem pořádně nezpívala a musím teď pořádně trénovat. Připravuji se velmi pečlivě. Můj promotér Petr Větrovský však přišel s nápadem udělat jednu akci, protože bude na toto období strašně nabídek a já nemohu uspokojit všechny. Měl pravdu a byl to dobrý nápad.
Bude to opravdu vaše poslední veřejné vystoupení a nebude vám to líto?
Doufám, že to bude opravdu definitivně mé poslední vystoupení. Já už skončila před dvěma roky, ale všechna ta výročí mi dala zabrat. Líto mi to určitě nebude.
Na co se mohou vaši příznivci na koncertě těšit?
Mohou se těšit na 13 skladeb. Snad se mi vše povede. Musela jsem si je opravdu zopáknout a některé se učila, jako kdybych je zpívala poprvé.
Jaké skladby určitě zazní?
Modlitba tam bude určitě, Magdalena, Někdo musí být rád, Teď, Hej Judge, Dobrodružství s panem Bohem, Ringo – Ding, S nebývalou ochotou a další.
