František Filipovský nadaboval desítky filmů, v nichž tento – i v tehdejším Československu oblíbený – francouzský herec exceloval. Ztřeštěné komedie bavily zaplněná kina a nikdo si ani nechtěl představit, že by Louis de Funès promlouval jiným hlasem, než jaký mu propůjčil právě František Filipovský, který se dokázal geniálně vcítit do charakteru Funèsových postav. A to ocenil i sám Funès, který si velmi zakládal na precizní práci a svoje filmy rád dotahoval do dokonalosti. Známá jsou vyprávění o tom, jak třeba i několikrát z vlastní vůle trval na přetočení některých scén, které mu stále ještě nepřipadaly úplně bez chybičky.
Nečekané ocenění pro Filipovského
O to vzácnější pak byla pochvala a ocenění, kterého se dostalo českému dabérovi Františku Filipovskému. Louis de Funès byl mimo jiné známý i tím, že si nechával vyhledávat a pouštět svoje filmy v cizím dabingu, aby se ujistil, že jeho výkon a kvalita jeho díla nijak (alespoň ne výrazně) neutrpěla. Mezi všemi cizojazyčnými podobami četnické série mu tehdy doslova vyrazil dech český dabing, o který se postaral právě geniální přeloučský rodák František Filipovský. Neváhal tedy, sedl ke stolu a napsal osobní děkovný dopis. Když taková vzácnost do schránky v Československu přišla, zůstal dabér doslova v šoku.
Komunisté ho rádi viděli, ale jen na plátně
Kdyby režim dovolil, plánoval Louis de Funès dokonce i další krok. Přál si totiž potkat se s jeho socialistickým hlasem osobně. Ideální příležitost by k tomu bývala byla v době, kdy v tehdejším západním Německu natáčel další ze svých filmů. Světoznámý herec, zvyklý pohybovat se mezi státy poměrně svobodně, vyjádřil přání zajet na otočku do Československa a podat si se svým zdejším alter egem ruku. Jenomže to by se to nesměli dozvědět vládnoucí komunisté, kterým se takový nápad opravdu, ale opravdu nelíbil. A tak ze setkání, které se mohlo stát doslova ikonickým, nakonec – jistě k nelibosti a zklamání obou herců – nebylo bohužel nic.
Hercem se málem nestal
František Filipovský byl ale kromě úžasného dabéra také vynikajícím hercem. Stal se jím i přes problémy, kterými si musel v mládí projít, když mu v době středoškolských studií zemřel otec. Zdálo se, že cesta k uměleckému životu je uzavřena a nezbývá nic jiného, než se živit celkem běžným způsobem. Po nějakou dobu tomu také tak bylo. Na divadlo, tehdy ochotnické, mu zbýval čas jen po práci v kanceláři.
Z Přelouče do Osvobozeného divadla
Talent Františka Filipovského byl ale tak velký, že si našel cestu na výsluní i přes všechny peripetie, které tomu předcházely. Hereckého koncertu v jeho podání si všimli pánové Jan Werich a Jiří Voskovec, a tak tehdy mladý, stále ještě teprve začínající herec putoval přímo do legendárního Osvobozeného divadla. Cesta k divadelní a brzy i filmové kariéře byla otevřena. Naštěstí pro Františka Filipovského i jeho diváky.
Zdroj: stars24, ceskyrozhlas, wikipedie, csfd
KAM DÁL: Konec války: Japonský voják tomu nevěřil téměř třicet let, stálo to desítky životů.
