Jméno Evy Perónové slyšel každý a většinou také známe alespoň zčásti její život. Argentinská zpěvačka, herečka a hlavně manželka prezidenta Juana Peróna, tedy první dáma, se z chudých poměrů tamního maloměsta ve svých šestadvaceti letech dostala na samý vrchol svojí kariéry. Nešlo však o uměleckou, ale paradoxně o politickou scénu.
První dáma pro svůj lid
Jako první dáma si brzy získala srdce Argentinců, a to hlavně díky svojí práci pro sociální a humanitární organizace. Angažovala se v boji za práva žen a pracujících lidí. Dva roky po skončení druhé světové války došla její angažovanost až do fáze, kdy se rozhodla založit svoji Ženskou perónistickou stranu, jejímž programem bylo prosazování práv argentinských žen. Jenomže válečná a poválečná doba s sebou pro Evitu, jak této ženě láskyplně říkal „její“ lid, přinesla také negativní popularitu. Hovořilo se o spojení jejího manžela i jí samotné s nacisty, dokonce snad se samotným Adolfem Hitlerem.
Jak to bylo s nacisty?
Doložitelnou pravdou je její setkání se španělským diktátorem Franciscem Francem, které proběhlo v roce 1947 při její cestě po Evropě. S Francem se setkala jako s představitelem státu, který se za války přiklonil k nacistickému Německu, což tehdy vyvolalo – a dodnes vyvolává – kontroverzní pocity i mezi jejími příznivci. Podle obhájců jejího jednání se Evita v průběhu schůzky snažila hovořit hlavně o lidských právech a podporovat tamní pracující. Fakt, že se právě Argentina po válce stala cílem a útočištěm mnoha válečných zločinců, kteří se zde skrývali před spravedlností, však takové setkání staví do zcela jiného světla. O Evitině setkání se samotným Hitlerem ale věrohodné doklady nejsou, oproti tomu je jasné, že se na své evropské cestě potkala také s francouzským prezidentem Vincentem Auriolem a papežem Piem XII.
Zemřela příliš mladá
Evita Perónová se i přes veškerou lásku svého národa nedočkala klidného stáří, které si snad mohla představovat. Zemřela v pouhých třiatřiceti letech na rakovinu děložního hrdla, na kterou se přišlo v již velmi pokročilém stavu a léčba nemohla být úspěšná. Ani po smrti se ale její tělo nedočkalo klidu. Argentina truchlila a se svojí první dámou se rozloučila ve velkém stylu. Na pohřeb přišlo na milion lidí, ale do běžného hrobu její ostatky uloženy nebyly. Tělo bylo nabalzamováno a po plných dvacet let uchováváno v prezidentském paláci v Buenos Aires.
Tělo dlouho hledalo klid
Když v roce 1976 Argentinou otřásl převrat a k moci se dostal vojenský režim, mělo tělo milované Evity namále. Bezpečnější tehdy bylo, aby jednoduše zmizela lidem a hlavně vojákům z očí. Její příznivci se postarali o klidný úkryt, který zabránil zneuctění a poničení její památky. Jenomže jedno jediné místo nestačilo, a tak se v průběhu dalších let ostatky bývalé první dámy stěhovaly z místa na místo. Až v roce 1987 bylo tělo nalezeno v jižní části Argentiny a převezeno znovu do Buenos Aires, kde se místem jejího posledního odpočinku – snad již skutečně definitivním – konečně stalo podzemní mauzoleum pod náměstím Plaza de Mayo. I dnes, více než sedmdesát let po Evitině smrti, sem přijíždějí lidé, a to nejen Argentinci, kteří se chtějí oblíbené první dámě poklonit.
Zdroj: BBC, Telegraph, en.wikipedia
KAM DÁL: Filip Müller v Osvětimi vodil židy do plynu, těla ohledával a spaloval. Vysloužil si tím život.
