Herečka, kuchařka, švadlena, ale hlavně starostlivá manželka a maminka, která dokázala překonat všechny překážky, které jí život stavěl do cesty. To byla usměvavá Antonie Nedošinská, na kterou její kolegové vždy vzpomínali jen v dobrém. Nejvíc ale o jejím herectví věděl manžel Jiří a později také Theodor Pištěk.
Šikovná byla, ale šít nechtěla
Herectví bylo pro Antonii Nedošinskou celým jejím životem. Bylo dokonce tak důležité, že kvůli němu raději odešla z rodiny, než by se podvolila vůli svojí maminky, která si přála mít z dcery vyučenou švadlenu v domnění, že ji jehla uživí lépe než herectví. Dobře se samozřejmě už v té době vědělo, že málokterá švadlena může žít spokojený zajištěný život, takových bylo opravdu málo. Vždyť rčení o chudé švadlence se v některých krajích zachovalo dodnes. Jen málokdo, komu nepřirostlo divadlo k srdci, si ale tehdy dokázal představit, že by se jím jeho dítě živilo, navíc když šlo o dceru, kterou matka nepovažovala za dostatečně krásnou. Antonie ale dobře věděla, co chce, a dokázala si jít za svým.
Herečkou přes odpor rodičů
Antonie Valečková se narodila v roce 1885 na Smíchově. Tehdy byla ještě tato dnešní pražská čtvrť samostatným městem, ale blízkost hlavního města se tady nezapřela. Budoucí slavná umělkyně se tedy sice musela dát na šití, ale už při učení se tajně přihlásila do hereckých kurzů a o pár měsíců později se už objevovala v hrách kočovných divadel. Není třeba připomínat, že se to jejím rodičům pranic nelíbilo. Vystřídala hned několik společností a mezi svými ochotnickými kolegy si dokonce našla budoucího manžela Jiřího Nedošinského, s nímž se později usadila na rodném Smíchově, kde ji navíc přijali do tehdejšího Švandova divadla. Pobyla tam celých devět let, než přišla nabídka, která se v hereckých kruzích (alespoň v tehdejších) neodmítá. A tak se Antonie Nedošinská přestěhovala za Vltavu, do Národního divadla, kde trávila svoje herecké roky až do války.
Samoživitelka za první republiky
I když se divadlu věnovala naplno, musela se brzy naučit zvládat mnohem složitější život. Dceři, která se narodila z hereckého manželství, bylo teprve dvanáct let, když její otec, herec Jiří Nedošinský, podlehl problémům se srdcem. Nedalo se dělat nic jiného, než že se z milující osmatřicetileté matky stala samoživitelka – a je třeba poznamenat, že podle všeho velmi pečlivá, obětavá a schopná. Dceru doslova vypiplala sama, už v manželství zvládala kromě divadla také domácnost i všechny další povinnosti. Po smrti svého muže se ale neměla ani o koho opřít, což muselo být pro ženu za první republiky mnohem složitější než dnes.
Jak na plátně, tak i v životě
Antonie Nedošinská se ale stejně jako na jevišti nebo na filmovém plátně projevovala také ve skutečném životě. Dobrosrdečná a silná žena, která si umí poradit se životem a jeho problémy. Taková povaha jí dovolila nejen přežít, ale také slavit úspěchy, zvláště po boku svého hereckého kolegy a častého „manžela“ Theodora Pištěka, s nímž se k sobě typově dokonale hodili.
A pak přišla válka...
Úspěchy střídaly jeden druhý až do příchodu druhé světové války. Tehdy se herečka, která svoji profesi nade vše milovala, rozhodla ke kroku, který si ještě před pár měsíci určitě nedokázala ani představit. V hrůze, že by jako známá tvář musela jako ostatní její kolegové sloužit nacistickému režimu, raději pověsila herectví, svoji největší lásku, na hřebík.
Slavný návrat se už nekonal
Když válka skončila, plánovala herecký návrat, ale objevila se už jen v jednom jediném filmu. Brzy nato i Antonii Nedošinskou, stejně jako dříve jejího manžela, dostihla srdeční choroba a v roce 1950 ve svých pětašedesáti letech odešla za svým mužem a hereckými předchůdci za oponu, odkud už není návratu.
Zdroj: csfd, Česká televize, Český rozhlas, wikipedie
KAM DÁL: Poslední den herce Jana Libíčka: Smrt si pro něj přišla přímo na plac, slavný film museli přetáčet.
