Sám jeho syn říkal o Lubomíru Kostelkovi, že měl tělo impregnované slivovicí. Aby také ne, když pocházel z Moravy a jeho nejlepším kamarádem byl další Moravák – Vladimír Menšík, se kterým propařili tolik večerů a nocí, že se o tom většině ostatních lidí ani nezdá. A nebyly to žádné klidné večery ve vinárně při svíčkách. Ti dva to uměli roztočit, jak se patří, a dokonce se nejednou dostali i do rvačky.
Dva rváči v nočních ulicích
Jak vyprávěl Lubomír Kostelka při oslavě svých devadesátých narozenin, nejednou se s Menšíkem přimotali do boje, když se snažili urovnat spor někoho jiného. Byli v tom sehraná dvojka. Jeden podrazil útočníkovi nohu a druhý mu ukázal, jak umí herec fackovat. Jenomže jednou se dokonce stalo, že došlo i na pranici mezi nimi. Lubomír Kostelka prý tehdy utekl z vinárny bez placení, za což ho Menšík ztrestal takovým výpraskem, až tekla krev. Jak to přečkalo jejich přátelství? Když se vyspali, ani jeden z nich o tom už prý nemluvil. Jak je ale vidět, v paměti tahle událost Lubomíru Kostelkovi zůstala až do smrti – ovšem pouze jako vtipná historka.
Osudové přátelství vzniklo u přijímaček
Jak se stalo, že se ze dvou herců stali bezpodmíneční kamarádi? Potkali se už na škole jako dva Moraváci, studovali tehdy oba průmyslovku. Pak jejich cesta vedla (zase ve stejný čas) k přijímačkám na JAMU, kde uspěli bez problémů napoprvé. To nebývá tak časté, ale tihle dva mladí pánové měli zjevně tolik talentu, že jej nedokázala přebít ani Kostelkova nepřipravenost. Nestihl se naučit povinný monolog, ale byl tu právě Menšík, který mu pomohl. A přátelství bylo na světě – a vydrželo až do smrti prvního z nich, tedy Vladimíra Menšíka.
Za trest do Těšína
Na pár let je rozdělilo jen první angažmá, kdy byl Lubomír Kostelka za trest poslán do divadla v Českém Těšíně, i když měl tou dobou už domluvenou smlouvu v Brně. Proč? Při děkovné řeči nepoděkoval za studia straně – jediné, vládnoucí a všeobjímající... To, jak je zřejmé, byl hřích z těch neodpustitelných. Do Brna se ale nakonec stejně dostal a později jeho cesta vedla do Prahy, kde už k sobě měli oba kamarádi zase blízko. Bylo to prý něco jako manželství, ale jejich partnerky z toho velkou radost rozhodně neměly.
Táta i máma v jednom
Ačkoliv by se mohlo zdát, že byl Lubomír Kostelka nezodpovědný pijan, rozhodně to tak nebylo. I když se rád bavil, o rodinu se vždy postaral. Dokonce, jak sám prozradil, pečoval o svého i o nevlastního syna víc než jejich matka. Podle jeho slov nebyla příliš mateřský typ, a tak musel nastoupit herec, který se brzy po začátku kariéry rozhodl pracovat na volné noze, a mohl si tak svůj pracovní program plánovat z velké části podle svého. Vydělal peníze pro rodinu i na flámy, ale nemusel chodit každý večer do divadla. To pro něj bylo ideální – a také to měl společné s Menšíkem.
Filmy i Kouzelná školka
Kde všude jsme mohli Lubomíra Kostelku vidět? Byl to hlavně herec menších rolí a většinou se objevil právě ve filmech, kde hrál i jeho kamarád. Mohli jsme ho vidět třeba ve filmu Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Fešák Hubert, Jak svět přichází o básníky, Láska mezi kapkami deště, Což takhle dát si špenát, Babovřesky a v mnoha a mnoha dalších filmech. A nakonec, kdo by neznal dědu Lubina z Kouzelné školky? I tady se uplatnilo jeho herecké umění zkombinované se vztahem k dětem. I když chtěl zůstat co nejdéle, odešel ve chvíli, kdy cítil, že televize začíná na dětských pořadech šetřit. S tím se zkrátka smířit nemohl a nechtěl.
Zdroj: csfd, Česká televize, prima.zeny, denik.cz, dvojka.rozhlas
KAM DÁL: Vlastimil Brodský život ukončil sám. Třetí osudovou lásku ztratil při natáčení Noci na Karlštejně.
