Český velikán z Hollywoodu Karel Roden: Nikdy nepřijmu roli, ve které se necítím dobře

Karel Roden jako jeden z mála českých herců uspěl i na filmových prknech v Hollywoodu
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Slavný Budějovičák, v Česku i v zahraniční proslulý herec Karel Roden si dlouhodobě zachovává své soukromí a nedovolí bulvárním médiím vstoupit do své blízkosti. Možná i proto je jedním z mála českých celebrit, o kterých na povrch nevyplul v minulých letech téměř žádný skandál. Světoznámého Čecha proslavily nejen herecké role, ale i jeho uhrančivý výraz, který vyvolává někdy až pocit démoničnosti. Kde všude ho ostatně můžeme vidět? A jak se vůbec dláždila jeho cesta na vrchol?

Karel Roden patří mezi přední české herce, jež účinkovali v řadě českých ale i zahraničních filmů. Narodil se 18. května 1962 do herecké rodiny - jeho otec Karel Roden i jeho dědeček rovněž prošli touto životní dráhou, matka byla zdravotní laborantkou.

V první hollywoodské roli - ve filmu 15 minut - Karel Roden exceloval jako zločinec z ČR jménem Emil Slovák, protihráčem mu tehdy byl slavný herec Robert De Niro. Ve filmu byl tehdy herecký um Karla Rodena ohodnocen ještě výše než výkon Roberta De Niro.

Na začátku jeho kariéry stálo výtvarné umění

Karel Roden se však o herectví na začátku vůbec nezajímal, vystudoval Střední průmyslovou keramickou školu v Bechyni a mezi jeho zájmy patřilo zejména jezdectví a výtvarnictví. V průběhu středoškolského studia se v něm "něco zlomilo" a rozhodl se podat přihlášku na DAMU. Jeho spolužáky se staly významné osobnosti jako Ivana Chýlková, se kterou si byl svého času velmi blízký, dále Vilma Cibulková nebo Eva Holubová. Tento ročník byl prý ostatně velmi talentovaný a svým způsobem i specifický.

Cesta od komedie k dramatu

Jeho herecká kariéra po absolutoriu začala v Divadle na Vinohradech, kde si zahrál v představeních Spartakus nebo Třetí zvonění. Do roku 1992 pak působil v Činoherním divadle v Ústí nad Labem a později strávil i část svého života v Národním divadle. Tady na sebe upozornil v Roku na vsi nebo v Saténovém střevíčku. V roce 1993 se jeho herecká kariéra přesunula k filmu a věnoval svůj život studiu angličtiny a kurzům herectví v Anglii. Po návratu do Česka zůstal na volné noze.

I přesto, že se na divadelních prknech vyskytuje poměrně často, je spíše znám jako filmový herec, a to i s mezinárodním dosahem. Karla Rodena známe spíše z dramatických rolí, nicméně jeho začátky jsou spojeny i s komediemi. Připomeňme si třeba sérii básníků - např. Jak básníci přicházejí o iluze nebo Jak básníkům chutná život - či také film Copak je to za vojáka. Koncem 80. let byl obsazen do psychologicky složitějších charakterů – Času sluhů nebo Corpus Delicti. Jeho uhrančivý pohled ho ale zavedl i k postavám přímo negativním. Příkladem můžeme uvést filmy Čas dluhů, Bathory nebo v hororovém pojetí Kytice.

Zahraniční kariéra a úspěch v Hollywoodu

Od počátku 90. let se Karel Roden připravoval na zahraniční kariéru, prosadil se dokonce i v Hollywoodu. Celosvětovou pozornost si získal díky roli psychopatického zabijáka v americkém thrilleru 15 minut. Dále ho můžeme vidět ve filmech Blade 2, Neprůstřelný mnich nebo Hellboy.

Karel Roden byl i několikrát oceněn. V roce 1999 získal cenu Alfréda Radoka za roli Bruna v komedii Velkolepý paroháč. Dále byl nominován také na Českého lva. Jeho známé role jsou i ve filmu Hlídač č. 47 z roku 2008 nebo ve filmech Kuře melancholik nebo Oběti a vrazi či Paralelní světy. Mezi válečné filmy sem můžeme zařadit i Lidice, ve kterých sklidil obrovský úspěch. Právě v tomto filmu byl Karel Roden oceněn za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli i Českým lvem.

Odstup od novinářů i život s Ivanou Chýlkovou

Karel Roden si již dlouhá léta nechává poměrně významný odstup od novinářů, chrání si nejen své soukromí, ale i své rodiny. Je dvojnásobným otcem - má dceru Sofii a syna Karla, které vychovává společně se zubařkou Laurou Čekanovou. Dlouhá léta žil také s herečkou Janou Krausovou a ještě dříve pak s další životní partnerkou - Ivanou Chýlkovou.

Je také zastáncem názoru, že by herec neměl vždy přijímat každou roli, pokud se v ní necítí dobře. Přiklání se i k tomu, že lidé toho k životu zkrátka moc nepotřebují a mohou být mnohdy spokojeni i s málem, tedy s tím, co v životě mají. Důležité je dle jeho slov zejména zdraví, láska a spokojenost.

Stella Zázvorková: Musela spolknout hořké pilulky, smích a radost ale rozdávat nepřestala. Více čtěte: ZDE.