Viktor Lustig se v našem kraji moc dlouho nezdržoval. Jak ucítil příležitost, tak v mladém věku utekl na Západ. Byl velmi okouzlující, měl výborné vystupování a mluvil plynně několika jazyky. Svůj první větší podvod si zařídil na zaoceánském parníku mezi New Yorkem a Paříží.
Tiskárna na peníze
Lustig na parnících pořádal takové malé, neformální představení svého zázračného produktu. Stroj, který tiskne peníze, byla malá krabička, která měla jen jeden velký háček. Vytisknout stodolarovou bankovku trvalo šest hodin. Našli se takoví důvěřivci, kteří za jeho hračku zaplatili i 30 tisíc dolarů. První dva papírky, jež krabička vyprodukovala, byly opravdu stodolarové bankovky, ale následně už padal jen prázdný papír. Po dvanácti hodinách tisku byl Lustig už dávno pryč.
Podvod jako věž
Paříž byla po první světové válce ideálním místem pro potenciální podvody. Město vzkvétalo a Lustig vycítil příležitost. V hlavě se mu zrodil megalomanský nápad. Co takhle prodat Eiffelovu věž? Když si četl v novinách článek, jak nákladné je starat se o symbol Paříže, plán byl na světě.
Nechal si padělat vládní pozvánku, kterou rozeslal mezi šest obchodníků s kovovým odpadem. Aby nevzbudil podezření, tak se setkání odehrálo v luxusním hotelu Hôtel de Crillon. Muži se opravdu schůzky účastnili a Lustig se vydával za zástupce ředitele Ministerstva pošty a telegrafů. Obchodníkům sdělil, že je ministerstvo vybralo na základě dobré reputace, a postupně se svěřil s diskrétním plánem.
Využil toho, že Eiffelova věž byla na údržbu nákladná, a tak jim sdělil, že se chystá její prodej do kovošrotu. Pro ponechání věci diskrétní poprosil obchodníky, aby bylo vše v tajnosti. Na udičku se chytil muž s příznačným jménem Poisson. Ten se cítil být mimo vysoké obchodní kruhy Paříže a myslel si, že se tímto dostane do vyšší ligy. Lustig od začátku věděl, že právě on bude natolik důvěřivý, že by plán mohl vyjít. Když se na další schůzce svěřil s tím, že nevydělává dostatek peněz, tak si tím nenápadně řekl o malý úplatek.
Poisson všechno spolkl s navijákem. Zaplatil Lustigovi za Eiffelovu věž a navíc mu dal tučný úplatek. Lustig pak následně utekl do Vídně s kufry plnými peněz. Poisson Lustiga neudal hned, protože se sám styděl za svoji důvěřivost.
Al Capone
I za oceánem se Viktor Lustig nebál složitých podvodů. Jednou dokonce oslovil samotného Al Caponeho. Vůdce mafie nebyl zrovna člověk, s kterým byla radost obchodovat, ale to by nebyl Lustig, aby to nezkusil. Přemluvil ho k tomu, aby investoval 50 tisíc dolarů do akcií. Capone mu důvěřoval a jeho peníze Lustig vlastnil dva měsíce, aby mu je pak následně s klidem vrátil s tím, že obchod nevyšel. Al Capone byl ohromen jeho čestností, že si peníze nenechal pro sebe, a tak ho odměnil 5 tisíci dolary.
Konec kariéry českého podvodníka nastal roku 1934, kdy byl zavřen federálními agenty za padělání. Den před uvězněním do vazby se mu podařilo uprchnout, ale o dvacet sedm dní později ho definitivně chytli. Byl odsouzen ke dvaceti letům vězení ve věznici Alcatraz. Odseděl si jedenáct let a na svobodě umírá ve městě Springfield. Na úmrtním listu bylo napsáno „učeň prodavače“.
Zdroje: redakce, iprima.cz, blesk.cz, stoplusjednicka.cz
KAM DÁL: Gigolo chtěl prodat Karlštejn, obdivoval Hitlera a spolupracoval s gestapem. K prodeji ho prý inspiroval Lobkowicz.
