Letní olympiáda se nezadržitelně blíží a stejně jako v minulých letech i tentokrát se bude ke sportovním oválům, stadionům, hřištím, bazénům i tratím v přírodě či na moři upínat pozornost většiny světa. Bylo tomu tak i v říjnu roku 1968, tedy v roce, který byl pro naši zemi doslova tragický. Tehdy se na olympiádu vydala i Věra Čáslavská.
Olympiáda v Mexiku
Po zdánlivém chvilkovém uvolnění utažených komunistických poměrů přišla ledová sprcha v podobě vpádu vojsk Varšavské smlouvy. V takové atmosféře odjížděla na olympijské hry do Mexico City československá výprava, včetně gymnastky Věry Čáslavské, která za svůj život podle webu českého olympijského týmu nasbírala celkem 140 medailí. Ta zatím jistě neplánovala, že se domů vrátí pro jedny jako hrdinka, pro druhé jako vyvrhel – a navíc jako čerstvě vdaná paní.
Vítězka nad všemi
V době zmiňované olympiády bylo gymnastce šestadvacet let a její kariéra byla na samém vrcholu. To ostatně potvrdila i svými výkony pod pěti kruhy, kde zvítězila hned ve třech disciplínách, jednou brala stříbro individuální a jednou týmové. To všechno by bylo jen k pochvale jak od jejích fanoušků, tak i od strany a vlády. Jenomže Věra Čáslavská měla (jak můžeme vidět i na záběrech v dokumentu z Archivu Z České televize) svůj jasný názor na „bratrskou pomoc“, kterou nám přijeli poskytnout s tanky a obrněnými transportéry jen pár týdnů před olympiádou naši sousedé. A podle toho se Věra Čáslavská také zachovala.
Osudová (a poslední) prostná
Jedna z jejích zlatých medailí, ta, kterou vybojovala v prostných, měla dostat již navždy zvláštní vůni odvahy, odporu a také obdivu. Co se tehdy stalo? Zatímco i v téhle disciplíně Věra Čáslavská nemohla najít přemožitelku, zdálo se už nemožné, aby sovětská sportovkyně opět zůstala až za Československem. A tak se tehdy podle všech zpráv porota hodně snažila, aby našla dost bodů, které by mohly zástupkyni našich tehdejších okupantů postavit alespoň vedle Čáslavské na nejvyšší stupínek. Stalo se, obě byly zlaté.
Nešťastný krok ve špatné době
V jiné době by to patrně nevyvolalo takové pozdvižení jako právě tehdy, ve chvíli pro náš národ tak bolavé. A tak v momentě, kdy začala hrát sovětská hymna, sklonila a mírně odvrátila Věra Čáslavská hlavu od své soupeřky. Jindy by si toho snad ani nikdo nevšiml nebo by tomu nevěnoval pozornost, ale tentokrát šlo o velké gesto. Gymnastce tahle jemná demonstrace vlastního názoru vynesla na jednu stranu obrovský obdiv značné části národa, ale na stranu druhou také zavržení nejen od sovětských, ale i našich představitelů.
Urazila i Sověty
Gesto Věry Čáslavské se muselo dotknout i samotného Leonida Iljiče Brežněva, tehdejšího nejvyššího sovětského představitele. Byl to totiž před olympiádou právě on, s nímž Čechoslováci konzultovali vhodnost účasti našich sportovců na mexické olympiádě. V zájmu zachování zdání posledních zbytků suverenity nakonec odjeli, ale sovětští atleti z toho radost neměli. I kvůli Věře Čáslavské se stali jen jakýmsi doprovodem té nejlepší. A to pro ně nebylo dobré vysvědčení. Navíc ono výmluvné gesto vše jen umocnilo.
Konec kariéry přišel rychle
Věra Čáslavská se tedy ani příliš nedivila, když po návratu domů zjistila, že komunisté rozhodně nepovažují za vhodné, aby pokračovala ve své hvězdné sportovní kariéře, natož aby vyjížděla do zahraničí. Mexická olympiáda tak ukončila její aktivní kariéru, ale národ na její výkon a odvahu nezapomněl. Právě dnes 3. května by gymnastka oslavila 84. narozeniny. Zemřela ale již v roce 2016 ve svých čtyřiasedmdesáti letech.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Olympijské hry a politické tragédie: Mnichovský masakr nebyl zdaleka jediným ohavným útokem.
