Oko je podle doktora Ventruby krásný orgán, díky kterému vidíme svět. To je jedna z věcí, jež ho na jeho práci fasinují. „Většina informací, které do mozku přicházejí, jsou z očí. Rohovka je nejcitlivější oblastí lidského těla. A tak bych mohl pokračovat,“ usmívá se. Oční mikrochirurgie mu umožňuje vracet lidem dobré vidění, léčit oční onemocnění nebo odstraňovat dioptrické vady. Pro pacienta je to často zázrak.
Dá se nějak definovat nejčastější důvod, pro který lidé laserovou operaci podstupují? Komfort? Sport? Vzhled? Povolání? Setkal jste se s nějakým neobvyklým důvodem?
Právě jste krásně vyjmenoval nejčastější důvody. Další motivací bývá postupné zhoršování snášenlivosti kontaktních čoček. A poslední dobou i potíže s mlžením brýlí při nošení roušek a respirátorů. A nejvíce mi asi utkvěl důvod našeho světoznámého lezce Adama Ondry, kterého jsem před lety operoval u nás v Brně. Na operaci šel ke mně proto, že mu dělalo velkou obtíž nasazovat si kontaktní čočky svými silnými "lezeckými" prsty.
Nebyl jste nervózní, když jste měl "na stole" tak slavného pacienta?
Vždy, když operuji známé osoby, kamarády či rodinu, je tam trochu toho adrenalinu. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o "rutinu", operuji v "normálním, poklidném režimu".
MUDr. Jakub Ventruba, Ph.D.
- V roce 2006 získal vědecký titul Ph.D.
- v roce 2007 specializovanou způsobilost lékaře v oboru oftalmologie
- od roku 2008 pracuje na oční klinice Lexum, kde se specializuje především na laserové operace dioptrických vad, nitrooční refrakční chirurgii a operace šedého zákalu
- věnuje se publikační činnosti, je autorem a spoluautorem řady přednášek a odborných prací, zabývajících se zejména laserovou a nitrooční refrakční chirurgií a chirurgií katarakty
- absolvoval odborné kurzy v Římě, Paříži, Barceloně a Londýně
Když jsme u té nervozity - v chirurgii jsou klíčové klidné ruce. Platí to i pro vaši specializaci? Máte nějaký recept, jak si poradit s třesoucíma se rukama?
To máte pravdu. Klidné ruce jsou základním předpokladem úspěšného očního mikrochirurga. Operace probíhají pod mikroskopem, vše musí být na milimetr přesné. Naštěstí jsem zdědil klidné ruce po rodičích, táta byl neurochirurg a máma oční lékařka. Právě proto, že se mi ruce netřesou, nemám ani recept (úsměv).
S kolika dioptriemi nejvíce jste se u pacienta setkal?
Rekordmanem je dvoumetrový mladík s -36 dioptriemi. U něj bylo potřeba provést kombinovaný refrakční zákrok, tzv. bioptiku. Nejdříve mu byly implantovány nejsilnější dostupné fakické nitrooční čočky a zbytkovou dioptrickou vadu jsem odstranil laserem.
Jak zmíněný pacient žil předtím, jaké brýle musel při takové vadě nosit? A jak vidí nyní?
Před operací bez brýlí viděl pouze prsty těsně před okem. Nosil speciálně zhotovená skla, ale i s nimi viděl pouze 50 % toho, co jeho zdraví vrstevníci. Pacient má nyní 10 let od operace, má pouze drobnou zbytkovou krátkozrakost půl dioptrie, takže na dálku vidí bez brýlí.
Vy osobně provedete více než 1 000 operací ročně. Máte spočítáno, kolik očí jste odoperoval celkem?
Celkově nevím, nevedu si statistiky, ale jestliže bych sečetl laserové a nitrooční operace, tak odhaduji více než 15 000 operací během posledních 10 let.
Jak zákrok probíhá? Jsou s ním spojená nějaká rizika?
Oči jsou znecitlivěny pomocí anestetických kapek, takže zákrok nebolí. Operace obou očí trvá dohromady 10–15 minut, dle typu použité metody. Pacient by měl ležet v klidu, nehýbat se, nedělat prudké pohyby hlavou – zákrok tak proběhne hladce a bez přerušení. Kdyby se pacient přece jen pohnul, laserové přístroje mají navigační a bezpečností systémy (eyetrackery), které hlídají pohyby oka a v případě potřeby výkon přeruší, poté jej lze zase opět normálně dokončit. Po operaci je třeba dodržet stanovený režim, kapat předepsané kapky, nemnout oči, měsíc se vyvarovat infekcí, zejména bazénů či rybníků.
Jaký pokrok udělala v posledních letech laserová operace očí?
Laserové refrakční operace dosáhly současných skvělých výsledků zejména díky zdokonalování technologií. Skloubením se zkušeným refrakčním chirurgem stojí laserové operace na vrcholu bezpečnosti, kvality, přesnosti a zlepšení kvality života.
Je možné porovnat současné metody s těmi před dvaceti lety, tedy v období, v němž se laser začal v oftalmologii masivněji využívat?
Využití excimerových laserů pro refrakční chirurgii spadá už do přelomu 80. a 90. let. Další pokrok znamenalo zavedení metody LASIK s rychlejší zrakovou rehabilitací. Pro tvorbu rohovkové lamely se používaly mikrokeratomy (oscilující břity). Před 20 lety se začaly používat pro tvorbu lamel femtosekundové lasery. Jejich technologický vývoj, zrychlení a přesnost vedly k tomu, že už v roce 2009 byla celosvětově více než polovina operací provedena díky těmto laserům. Operace se nejčastěji označuje jako Femto-LASIK či FS-LASIK. A v současné době používám femtosekundový laser ve 100 % tohoto typu operací. Hlavní výhodou je zejména bezpečnost a přesnost.
V počátcích laserových operací zaznívaly prognózy, jak na tom budou lidé se zrakem dvacet, třicet let po zákroku. Můžete to nyní zhodnotit?
Pacienti z 90. let mají často menší optické zóny a používaly se méně pokročilé technologie, přesto u krátkozrakých pacientů často vidíme slušné vidění i dnes. Horší výsledky byly právě s dalekozrakostí, kdy se vada často kompletně vrátila. Proto je vždy důležité rozlišovat typ dioptrické vady a neplést jablka s hruškami.
A jak se to tedy řeší? Vrací se pacienti na operaci? Nebo mezitím zestárli a potřebují jiný typ operace?
Někteří se vrací. V případě krátkozrakých pacientů bývá někdy možné tzv. dolaserování. U dalekozrakých volíme jiný typ operace. Vzhledem k věku se tak většinou přikláníme k refrakční výměně čoček (RLE/PRELEX), a to zejména u pacientů nad 45 let, kdy se k dalekozrakosti přidává věkem podmíněná presbyopie (vetchozrakost, postupné zhoršování zaostřování do blízka). V těchto případech tedy už neoperujeme na rohovce, ale provádíme nitrooční výkon (původní čočku odstraníme a nahradíme čočkou umělou, kterou se dá odstranit téměř jakákoli dioptrická vada).
Jaká je budoucnost laserových operací oka? Bude mít laser čím dál větší roli v oční chirurgii?
Laserové přístroje se dále zdokonalují, technologie je ověřená a vysoce efektní, proto bude mít stále hlavní místo v rohovkové refrakční chirurgii.
Jak vidíte obor v daleké budoucnosti – třeba za padesát let? Bude ještě potřeba, aby byl přítomen lékař?
Myslím, že postupně budou stále více dominovat technologie, laserové přístroje, robotizace. A lékaře bude třeba pro know-how, jak nejlépe tyto technologie použít pro daného pacienta, pro individuální oko. Také očekávám další vývoj v oblasti genetiky a její využití pro léčbu řady (nejen) očních onemocnění a vad.
Přes den pracujete jako chirurg na klinice, odpoledne se pak věnujete trénování baseballu. Jak jdou tyto aktivity dohromady?
Perfektně. Obojí mě velice baví. Do půl páté pracuji v Lexum, takže "indoor zábava", a potom odjíždím trénovat baseball, kde jsem až do večera venku na hřišti. Sám už nehraji, řadu let trénuji mládež, v rodném Brně Draky a dále národní tým žáků do 12 let. Baseball hrají i oba moji synové na reprezentační úrovni, tak mám radost, že úsilí, trénink a vášeň pro hru je pozitivně formuje a zejména baví. Já jsem hrával zamlada za Draky Brno, byl jsem v mládežnické reprezentaci, odehrál mistrovství Evropy ve Francii. Pak jsem měl sezonu potíž s únavovým zraněním lokte. V dospělosti jsem odehrál sezonu v extralize, vyhráli jsme tehdy mistrovství republiky v Praze a poté jsem bohužel jako hráč skončil.
Tisícům lidí vracíte zrak, je vaší další výzvou vychovat prvního českého hráče do nejslavnější ligy světa, severoamerické MLB?
Tak to by byl velký zázrak! Doufám, že spoluprací řady trenérů a zahraničních zkušeností se to někomu z českých baseballistů podaří. Ale drobnými zázraky budou pro mě i kluci, kteří díky trénování a hraní baseballu získají důležité osobnostní vlastnosti i do života mimo hřiště, do zaměstnání, rodin. Aby věděli a cítili, že nikdy není nic zadarmo, že se vždy musí snažit, usilovat o něco, učit se z chyb, mít úctu k ostatním lidem i k sobě.
KAM DÁL: Zrak jako rys: Co pro své oči můžete udělat ve 20, 40 nebo 60 letech, vysvětluje primářka Skorkovská.
