Julius Varga se narodil v roce 1962. V devíti letech se jeho tělo nedokázalo vyrovnat s vakcínou proti žloutence, a jelikož byla zamítnuta žádost jeho matky o výjezd do Švýcarska, kde by se Varga mohl léčit, skončil na invalidním vozíčku. Přestože se s postižením zprvu vyrovnával těžce, poté, co poznal katolického kněze Josefa Hrdličku, se s nesnázemi postupně sžil. Smysl nalezl v katolické víře.
Jeho byt v Šumperku se stal vyhledávaným místem protirežimně smýšlejících studentů a disidentů. Kromě jiných navštěvoval Vargu například Dominik Duka nebo Josef Zvěřina. Varga se díky samostudiu stal velmi vzdělaným člověkem a v osmdesátých letech nechával tisknout protikomunistické letáky pro celý šumperský okres. I kvůli tomu se ve spisech StB objevila položka s názvem Objekt Julek. Po revoluci se Vargovi dostala odpovídající lékařská péče. Na léčbu však již bylo pozdě, posledních několik měsíců trpěl Varga, jenž přijal jméno Augustin, nesnesitelnými bolestmi a zemřel v roce 1996 ve věku 33 let.
Dvojitá pocta
Komiks Objekt Julek, v jehož centru stojí právě postava nenápadného-nápadného disidenta, byl původně projekt dvojice ve složení scenárista Ondřej Elbel a kreslíř Martin Jabůrek. Jak píše Elbel v předmluvě: "V únoru 2015 ale Martin tragicky zemřel. Aby jedna z jeho posledních prací neskončila pouze jako jedna ze složek v počítači, rozhodl jsem se oslovit několik našich společných přátel, vynikajících výtvarníků, a každý z nich po svém dodělal to, co Martin nestihl. Tato kniha má bý tedy pocta dvěma výjimečným osobnostem, které zažily podobně krátký (Jabůrek zahynul ve věku 34 let – pozn. red.), podobně těžký, a přesto podobně úžasný život – Juliu Vargovi a Martinu Jabůrkovi."
Komiks Objekt Julek je tak unikátní směsí mnoha kreslířských přístupů. Vedle klasicky komiksových ilustrací, jimiž uvádí knihu Jabůrek, najdeme například naivně karikaturistickou kresbu či kresbu, jež přechází až k jakési zdánlivé abstrakci. Nutno podotknout, že celkovému výsledku tato častá změna technik na účinku neubírá. Elbel totiž svým scénářem drží příběh pohromadě se suverénní bravurou. Díky scénáři se lze orientovat nejen v knize jako v celku, ale i v jednotlivých obrazech, jež jsou kolikrát založené na pouhém načrtnutí situace.
Na scéně je další evergreen?
Povedený byl i výběr přiřazení výtvarných technik jednotlivých oddílům knihy. Především poslední část sledující jednání městského zastupitelstva, které tak trochu skrytě poukazuje na fakt, že něco se nezměnilo bohužel ani po revoluci, je perfektní kombinací scénáře s kreslířskou technikou, která nepromlouvá pouze obrazy jako takovými, ale i svým provedením.
Objekt Julek je tak do jisté míry adorací či poctou, avšak tento aspekt se nijak nestaví před čtenáře, kteří o Martinu Jabůrkovi či Juliu Vargovi nikdy neslyšeli. Naopak – jistá výlučnost komiksového projektu se možná postará o to, že se k dokola omílaným příběhům vzešlých z minulého režimu přiřadí další. Rozhodně bychom se nezlobili.
