Bob Hoover miloval létání a chtěl se vznést do nebe již jako malý chlapec. Umění létání se učil v Nashville, když pracoval v místním obchodě s potravinami. Další osudy mladíka zavedly do americké armády, kde absolvoval nezbytný pilotní výcvik.
Osudná mise
Během druhé světové války byl Hoover odeslán do Casablanky, kde se stal testovacím pilotem. Později se dostal na Sicílii ke vzdušné jednotce, která létala s legendárními stroji Spitfire. Konec válečného konfliktu zavál Hoovera, nyní již zkušeného pilota, nad Francii.
Dne 9. února 1944 nasedl do Spitfiru na svou 59. misi, jak se však ukázalo, mohla být pro mladého muže osudnou. Jeho letoun byl sestřelen německým stíhacím esem Siegfriedem Lemkem u břehů jižní Francie. Hoover byl vyloven německým hlídkovým plavidlem a odvezen do zajateckého tábora Stalag Luft 1, který byl otevřen na sklonku roku 1942 a byl určen pro internované britské a americké piloty.
Troufalý únik
Tam strávil 16 měsíců a několik měsíců v něm zrálo přesvědčení z nedobrovolného útočiště utéct. A využil příhodné situace, když vypukly jedné noci nepokoje, do nichž se zapojilo několik tisíc spoluvězňů. K jeho plánu se připojili také dva zajatci. Možná až překvapivě byl samotný útěk jednoduchý. Muži přelezli plot a uprchli do blízkého lesa.
Měli také štěstí, protože koncem války projevili civilisté vstřícnější tvář. Když Hoover se svými společníky míjeli jednu farmu, potkali ženu, která jim dala jídlo, věnovala jim také svou pistoli a popřála jim hodně štěstí. Jak o mnoho let později Hoover sdělil tisku, žena mu řekla, že v jeho rukou zbraň bude daleko užitečnější než v jejích.
Trojici přálo i dál štěstí, protože si opatřili kola a odjeli mnoho kilometrů, než se dostali na zdánlivě opuštěné letiště. Hoover jako pilot začal s obhlídkou letounů, všechny vypadaly poškozené či neschopné letu, nicméně pak narazil na jeden stroj, Focke-Wulf Fw 190, který byl provozuschopný. Stejný typ letounu sestřelil o 16 měsíců dříve Hoovera u břehů jižní Francie, jaký to paradox.
Hlavně se nenechat sestřelit
Zároveň však potkali německého mechanika. Hooverův společník ihned vytáhl zbraň, kterou měl u sebe. „Řekli jsme mu, ať nás co nejdříve dostane do vzduchu, nebo ho na místě zabijeme,“ vzpomínal mnohem později Hoover. Německý letoun samozřejmě riskoval sestřel spojenci, protože ti netušili, kdo je na jeho palubě. „Neměl jsem žádné mapy, vůbec jsem zprvu nevěděl, kam letím,“ přiznal po válce Hoover.
Stroj se však dokázal dostat až do Nizozemí, kde bezpečně přistál na poli. Stal se objektem zájmu nizozemských farmářů, protože si mysleli, že Hoover je Němec, tedy nepřítel, a vytáhli na něho s vidlemi. Těm musel složitě vysvětlovat, kdo vlastně je. Hoover měl pak opět štěstí, protože zrovna kolem projížděl britský armádní vůz a amerického pilota s nevšedními zážitky zachránil od možné nepřízně osudu.
Po válce mohl Hoover testovat znovu letouny a seznámil se také s Chuckem Yeagerem, mužem, který jako první člověk v dějinách překonal v roce 1947 rychlost zvuku. Hoover se pak až do vysokého věku účastnil vzdušných přehlídek a byl vděčným objektem zájmu veřejnosti i novinářů, kteří s ním natočili nespočet rozhovorů. Hoover zemřel v roce 2016 ve věku 94 let. Na jeho troufalý útěk z německého zajetí se nikdy nezapomnělo.
Zdroj: history.com, Warhistoryonline.com
KAM DÁL: Místo na panenky si děti naspořily na tank. Nadšený Stalin vyřizoval srdečné pozdravy od Rudé armády.
