Celý dojemný příběh je spojen s výpravou Rudolfa Těsnohlídka do lesa pro vánoční stromek těsně před Štědrým dnem roku 1919. Místo tohoto symbolu Vánoc, který si už v té době po dlouhém hledání našel místo v domácnostech zdejších lidí, ale přinesl mnohem nečekanější nález - přibližně rok a půl starou holčičku na pokraji smrti, kterou do mrazivého lesa odložila její matka, nešťastná chudá služka, která zůstala bez manžela a nemohla dítě uživit. Holčičku Těsnohlídek odevzdal na policejní stanici v Bílovicích nad Svitavou a dítě tak dostalo naději na nový život. Později, když se dostala z nejhoršího, adoptoval ji manželský pár z Brna. O dalším osudu malého děvčátka zprávy nejsou, ale žila a to bylo v tu chvíli nejdůležitější. Její matka si však odseděla pět let v žaláři za opuštění dítěte.
První veřejný strom v Brně
Rudolf Těsnohlídek ale na děsuplný zážitek nezapomněl. Již v roce 1924 zorganizoval adventní akci na podporu chudých dětí. Na náměstí Svobody v Brně se tak prvně objevil veřejný městský vánoční strom, pod nímž byly vybírány dary a finanční příspěvky pro děti, které neměly v životě dost štěstí na to, aby mohly mít alespoň základní vybavení a trochu jídla. Tradice se rychle rozšířila i do dalších měst a dnes jen těžko najdeme obec, kde by v adventním čase nesvítil vánoční strom. Škoda jen, že se z většiny vytratila ona charitativní síla.
O sto let dříve...
Příběh Těsnohlídkova stromu je sice silný a známý, ale v té době už lidé běžně zdobili vánoční stromky ve svých domácnostech. Pokud se podíváme do české historie, můžeme si v této souvislosti připomenout jméno Jana Karla Liebicha, ředitele pražského Stavovského divadla. Právě ten totiž podle všeho přichystal po německém vzoru pro své vánoční hosty již v roce 1812 velké překvapení, jaké v té době v naší zemi nebylo nikde jinde k vidění. Ve svém zámečku v Libni nechal ozdobit právě první vánoční strom podobný těm, jaké známe dnes.
Novinka se ujímala pomalu
Kdo by ale čekal, že okouzlení návštěvníci začnou tento nápad okamžitě kopírovat, byl by na omylu. Trvalo to další desítky let, než se zvyk rozšířil i do běžnějších domácností alespoň ve městech. Na venkově se dokonce začaly stromky ve světnicích objevovat až po vzniku republiky, tedy více než sto let po tom prvním, Liebichově. Navíc ty první zavěšovala hospodyně nad stůl špičkou dolů. Místo ozdob samozřejmě na stromcích tehdy ještě většinou visela jablka, oříšky nebo perníčky a další drobné pečivo.
Mnohem starší krvavá tradice
Ale ani Jan Karel Liebich tradici zdobení stále zeleného stromu - nebo alespoň jeho části - nevymyslel. Tahle tradice sahá daleko, daleko do minulosti, dokonce ještě do doby předkřesťanské, kdy v době tak zvaných saturnálií, tedy oslav na počest boha Saturna, zdobili tehdejší lidé větve stálezelených stromů jako symbol nového života a naděje. Tyhle svátky se časově shodovaly s dnešními Vánocemi, a proto se mnozí historikové přiklánějí k názoru, že jde vlastně o jakési “převtělené” saturnálie. Můžeme být ale velmi rádi, že se z tehdejších oslav mnoho tradic nedochovalo. Jejich součástí bylo mimo jiné také obětování malých dětí bohu.
Takže ozdobené větvičky jako pozůstatek této tradice docela stačí…
Zdroj: National Geographic, wikipedia
KAM DÁL: Rakovina mozku nemusí bolet, všímejme si drobností. Mohou zachránit život.
