Celému útoku předcházelo hned několik jiných událostí. 9. května byl proveden úspěšný atentát na čečenského prezidenta Achmada Kadyrova, následně sebevražední atentátníci odpálili výbušniny ve dvou letadlech, kde zemřelo 90 lidí, a čečenští separatisté zaútočili na město Nazraň.
V boji zemřelo minimálně 80 Rusů. K tomu sebevražedná atentátnice odpálila nálož v moskevském metru, kdy při této události zemřelo 10 lidí. Hlavní zodpovědnost na sebe vzal vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev. To, co se však mělo stát v Beslanu, zdaleka nedosahovalo tak tragických rozměrů.
Rukojmí fanatiků
Militantní skupina čečenských separatistů útok naplánovala na pravděpodobně nejcitlivější cíl v ten nejfrekventovanější čas. 1. září se totiž rozběhl nový školní rok a beslanská škola tak byla plná dětí a jejich rodičů. Útočníci se skrývali v lesích nedalekého Igušska.
Do areálu školy vtrhli krátce po deváté hodině ranní. Někteří svědci se domnívali, že se jednalo o pouhé cvičení bezpečnostních složek. Tento dojem rychle vyprchal ve chvíli, kdy teroristé spustili zastrašovací palbu do vzduchu, aby všechny přítomné donutili přesunout z nádvoří do budovy školy.
Zmatek zachránil několik lidí, kteří stačili uniknout. Následovala přestřelka s policií, která stála celkem první dva životy. Zajatci, kterých bylo 1 128, byli shromážděni v tělocvičně bez mobilních telefonů a vyslechli si nekompromisní příkazy. Jeden z nich byl, že spolu mohou komunikovat pouze Rusky. Otec jednoho z dětí se pokusil tuto informaci přetlumočit do osetčtiny a byl ihned zastřelen přímo do hlavy.
Brutální poprava naznačuje, jak nekompromisní a bezlítostní byli teroristé vůči svým rukojmím. Když se vytvořila skupinka potenciálně nebezpečných zajatců, bylo rozhodnuto je oddělit od ostatních. Následně byli na dálku v jiné místnosti odpáleni skrze jednu ze sebevražedných atentátnic.
Chaos a šílenství, které ve škole postupně bobtnalo, bylo korunován tím, že kdokoli nesouhlasil s tím, co se děje, byl donucen lehnout si na zem, aby dostal smrtelnou střelu do hlavy. Armáda a policie mezitím obklíčily budovu a teroristé po celé škole rozmístili výbušniny. První tragický den byl u konce.
Nezávislost Čečenska
První pokusy o vyjednávání byly neúspěšné. Teroristé odmítali všechny nabízené „benefity”. Až přítomnost prezidenta sousedního Ingušska Ruslana Auševa pomohla alespoň k dílčímu úspěchu. Všemi respektovaná osobnost vyjednala, aby byl umožněn odchod několika matkám s novorozenci. Starší děti však stejné matky měly nechat na místě.
Jedna odmítla, a tak prezident Aušev vyšel s jejím dítětem v náručí. Odnesl si také videokazetu, kde byl vzkaz od nepřítomného velitele tohoto útoku Šamila Basajeva, který sdělil podmínku, že propustí rukojmí jen ve chvíli, kdy OSN uzná Čečensko jako samostatný stát.
V budově nebylo žádné jídlo ani pití a nervozita na obou stranách rapidně stoupala. Jeden z důvodů bylo i vysazení drog ze strany útočníků. Obrovské vedro donutilo všechny přítomné svléct oblečení. Plačícím dětem bylo vyhrožováno zabitím.
Jeden z prvků, který tragédii jen prohloubil, byla ruská neschopnost podávat správné informace. O tom, kolik lidí bylo ve škole zajato, se veřejnost dozvěděla až za rok. Stejně tak úřady tvrdily, že kazeta s nahrávkou je prázdná. Chyb z jejich strany bylo však mnohem víc.
Osudný den
Poslední den se však strhlo obrovské peklo. Dohoda zněla, že bude před školu přistaveno auto, které odklidí 20 mrtvých těl před budovou. V momentě, kdy byla posádka automobilu blízko školy a vyšla ven, zazněla z tělocvičny mohutná exploze.
Příčina výbuchu dodnes není objasněná. Existuje verze, že vše bylo způsobeno odstřelovačem, který zasáhl jednoho z teroristů, který stál na rozbušce, či to byla jejich vlastní nedbalost nebo dokonce záměr.
Co však následovalo, byla nezvratná tragédie. Konstrukce tělocvičny se v důsledku dalšího výbuchu zcela zhroutila a pod troskami zahynulo nejméně 160 rukojmích. To spustilo akci bezpečnostních složek. Ze školy vybíhala rukojmí a ke škole mířily ozbrojené složky. Teroristé však používali nevinné oběti jako živé štíty v oknech budovy. Údajně tímto způsobem zahynula téměř stovka přítomných.
Po dvou hodinách byla škola téměř pod kontrolou. 13 teroristů se však probilo na svobodu a ještě 12 hodin po první explozi byla slyšet v okolí střelba. Zabito bylo celkem 31 teroristů a pouze jeden byl zajat. Několik z nich uniklo a jeden byl zlynčován rozběsněným davem, když se pokoušel o útěk.
Celý masakr zcela nezvládly bezpečnostní složky, ale ani zdravotníci. Nemocnice v Beslanu nebyla připravená na nápor tolika zraněných. Politici mlčeli či mlžili. Samotný útok vojáků dost pravděpodobně znamenal mnoho ztrát samotných rukojmích. Celkem jich zahynulo 334 a téměř 800 bylo vážně zraněno.
O tom, kolik z toho bylo mrtvých dětí, snad ani není potřeba mluvit. V Beslanu se tak odehrál jen těžko zahojitelný začátek školního roku, který bude navždy v historii zapsán jako jeden z nejhorších teroristických útoků v moderních dějinách.
Zdroj: Česká televize, irozhlas.cz
KAM DÁL: Architektura jako ze sci-fi filmu. Ekologie a životní prostředí hrají hlavní roli.
