Rychlé šípy jsou dodnes symbolem kamarádství, svornosti, odvahy, pochopení druhých a umění poradit si v každé situaci. Jméno Mirka Dušína se stalo synonymem bezchybného kladného hrdiny, jeho opakem jsou členové soupeřícího Bratrstva kočičí pracky: Dlouhé bidlo, Štětináč a Bohouš. Jejich autor Jaroslav Foglar chtěl vytvořit vzdělávací, poučný, ale přitom vtipný a poutavý obrázkový seriál. Seriál vycházel na stránkách Mladého hlasatele, týdeníku pro mládež, který vycházel od roku 1935 do roku 1941.
Jaroslav Foglar byl duší skautem
Autor Rychlých šípů byl celoživotním skautem. Skautský oddíl navštívil poprvé ve svých třinácti letech. S bratrem se totiž mylně domnívali, že s ním mohou zdarma cestovat do Anglie. To sice pravda nebyla, ale v oddílu už zůstali. V roce 1923 přestoupil i s bratrem do 48. klubu oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb.
O prázdninách roku 1925 vedl skautský tábor, při němž poprvé zavítal do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se jeho oddíl sloučil s legendárním druhým pražským oddílem, tzv. Dvojkou. Foglar alias Jestřáb přešel do jeho vedení jako rádce. Po dvou letech se stal vůdcem oddílu a byl jím celých šedesát let. V roce 1987 po 60 letech nepřetržitého vedení oddíl předal svému nástupci, čímž se zařadil mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě.
Rychlé šípy neměly jednoduchou cestu
Jaroslav Foglar po celý život odmítal prozradit, zda Rychlé šípy ve skutečnosti existovaly, či nikoli. Sám podobné spekulace pomáhal vytvářet, o jejich skutečném stavu mystifikoval, aby zájem o své dílo udržel stále živým. Přesto však postupně, vědomě či nevědomě, odhalil několik indicií o původu svého legendárního klubu.
Klub Rychlých šípů také nikdy nebyl začleněn do žádné mládežnické organizace. Pětice nebyla nikdy ani skauty, což se řada lidí domnívá. Za války se nestali ani součástí protektorátního Kuratoria pro výchovu mládeže. Až po válce se téměř stali členy Československého svazu mládeže, i z toho však nakonec sešlo. Nikdy ani nebyli členy pionýrské organizace, byť jejich tvůrce přes jisté výhrady byl ochoten s Pionýrem spolupracovat.
Mirek Dušín se stal symbolem čestnosti
Komiksové příběhy Rychlých šípů byly koncipovány výchovně, nezřídka končí radou a poučením (například „nikdy nepijte na ovoce“, „nekuř, cvič a zakrátko budeš zase chlapík“). Jejich příběhy nabádají k čestnému a řádnému chování, pomáhání slabým a nemohoucím či vystupování proti bezpráví. Hrdinové žijí zdravým životním stylem a vyzývají ke klubové činnosti po jejich vzoru. Patrná je i výchova k úctě a důvěře k zákonům a ke státním autoritám (policii, úřadům). Rychlé šípy často varují své okolí před nebezpečným chováním, pokud nejsou vyslyšeny, příběh končí tragicky, těžkým zraněním nebo i smrtí. Výjimečně se něco přihodí i jim samotným, například Mirek je zraněn, když se snaží zabránit neznámému chlapci v rozbíjení dynamitové patrony, která vybuchne a chlapce zabije.
Nebylo to jen poučení, co jejich příběhy přinášely, našly se příběhy čistě romantické. Na rozdíl od vážněji míněných dobrodružství, při nichž Rychlé šípy často soupeří s jinou skupinou a vesměs vítězí, humorně laděné historky mohou skončit i jejich neúspěchem (například jízda na pětikole, lovení pašíka na dvoře, tříkrálová návštěva cukrárny). Zvláštní prostor v komiksech dostává Rychlonožka – několik dílů tvoří jeho bizarní noční sny nebo jsou v nich zobrazeny jeho rodinné patálie.
Tajemná Stínadla
V prostředí jejich příběhů hrají hlavní roli Stínadla. Ta jsou chápána jako fiktivní městská čtvrť. Je chátrající s úzkými a křivolakými uličkami. Její předobraz však samozřejmě existuje. Foglar se při psaní o Stínadlech inspiroval na několika konkrétních místech staré Prahy. Pravděpodobným předobrazem zlých Vontů, s kterými Rychlé šípy soupeří, jsou klukovské party z pražského Františku, přičemž se v románu objevuje i překvapivě mnoho atributů judaismu.
Je tak možné, že pravou inspirací bylo zbourané staré židovské ghetto na Josefově. To sice už sám Foglar nemohl zažít, neboť na přelomu 19. a 20. století bylo zbouráno, ale jeho podobu znal z pohlednic, které ve svém vinohradském krámku prodávala jeho matka. Podle autora knihy „Mýtus zvaný Stínadla“ Miloše Dvorského samotná Stínadla vznikla kombinací Foglarovy vlastní klukovské party z Vinohrad, zážitků Foglarova skautského oddílu, novinových výstřižků a vysněných ideálů. Autor má také za to, že z urbanistického hlediska i z hlediska tajemna se Foglar nechával (přímo i nepřímo) výrazně inspirovat nuznými ubikacemi obyvatel čtvrti Na Františku (nedaleko v mládí pracoval), bitkami místních hochů s chlapci od Petrského náměstí, důležitou roli hrál pro Foglara také zrušený kostel svaté Anny.
Zdroj: Wikipedie, Miloš Dvorský – Mýtus zvaný Stínadla
KAM DÁL: Vznik Československa. Praha slavila nový stát
