Slovo stávka je v České republice hluboko ukryto v zaprášeném slovníku. Jen málokdy se zaměstnanci k podobnému činu donutí, a proto jsou události na přelomu let 2000 a 2001 zcela unikátní ukázkou vzpoury. Co tehdy vedlo redaktory České televize k tomu, že se postavili svému vedení?
Pod vlivem politiků
Sled dramatických události na půdě veřejnoprávní televize byl odstartován odvoláním generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka. Už tento fakt vzbudil silný odpor v řadách zaměstnanců a nahlas se začalo hovořit o možném vlivu na nezávislost zpravodajství hlavně ze strany ODS.
V této době byla totiž rada složena členy, kteří spadali do období koaliční smlouvy mezi ODS a ČSSD. V následném výběrovém řízení na funkci generálního ředitele ČT zvítězil Jiří Hodač. Už dva dny nato vznikl krizový výbor zaměstnanců, kteří vyzývali Hodače, aby svoji funkci nepřevzal. On však doporučení neuposlechl.
Stačilo pár hodin vysílání a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila správní řízení s Českou televizí, protože vzniklo podezření, že vlivem Hodače se stává zpravodajství neobjektivní. Sůl do otevřené rány však přišla 23. prosince, kdy jako novou ředitelku zpravodajství Hodač jmenoval dosavadní redaktorku ČT Janu Bobošíkovou.
Podezření o propojení s ODS získalo nový rozměr, protože sama Bobošíková pracovala jako poradkyně předsedy Václava Klause. Krizový výbor tak znovu vyzývá Hodače a radu ČT k rezignaci. Protest postupně bouří a v České republice se události ve veřejnoprávní instituci stávají zprávou číslo jedna. Podpora zaměstnanců v jejich protestu začala být i hlavním politickým tématem.
Jedna televize, dvě vysílání
Absurdnost celé situace podtrhl fakt, že se od 24. prosince spustilo dvojí vysílání. Jedno v režii Jany Bobošíkové, kterému se v žertu říkalo Bobo Tv či Bobovize, a druhé organizované vzbouřenými zaměstnanci v budově České televize na Kavčích horách.
Jiří Hodač na jeden den dokonce přerušil vysílání obou programů na skoro 24 hodin. Zde vznikaly obrovské škody a právní komplikace ohledně výnosu z reklamy. Pozice nového generálního ředitele byla velmi křehká, protože jeho rezignaci postupně žádalo více a více důležitých lidí.
Třeba ministr kultury Pavel Dostál a později celá ČSSD. Ten však nadále i po spuštění vysílání neustoupil a nadále servíroval divákům i svoji improvizovanou verzi zpravodajství, které vysílal jednou z prostorů TV Prima a později i z konkurenční TV Nova.
Jeho dosah byl mnohem větší a Hodačovo zpravodajství vidělo kolem 80 procent konsesionářů. Před budovu České televize na Kavčích horách míří tisíce lidí na podporu vzbouřenců, ke kterým se slovy připojil i prezident Václav Havel.
Někteří opoziční poslanci jako např. Jan Ruml v budově dokonce přespali. Jiří Hodač postupně konzultuje situaci s policií a později najatá bezpečnostní služba znemožňuje zaměstnacům vstup do zpravodajského centra. Ti tedy na protest zůstávají a lidé jim nosí jídlo, ale třeba také chemický záchod, který v místech, kde se zaměstnanci utábořili, nebyl. Od 1. ledna 2001 se oficiálně hovořilo o stávce.
Hodačův kolaps
Na české poměry poměrně nezvyklá situace se z pohledu generálního ředitele neudržitelně vyvíjela v jeho neprospěch. 4. ledna dokonce Jiří Hodač prodělal celkový kolaps organismu a až do 8. ledna byl hospitalizován v nemocnici.
Ve stejný den najatá bezpečnostní agentura přestala blokovat vstup do velína a 11. ledna sám Jiří Hodač ze zdravotních důvodů rezignoval. Zásadní krok ke zklidnění situace proběhl během večerního jednání z 12. na 13. ledna. Poslanecká sněmovna tehdy odvolala Radu ČT a schválila hned několik změn v zákoně, které měly chránit nezávislost České televize.
9. února byl do funkce prozatímního ředitele zvolen Jiří Balvín, který následně předal výpověď všem, kteří zastávali nějakou pozici v managmentu televize a byli jmenováni Jiřím Hodačem. Situace se tak stabilizovala a řádné vysílání už v průběhu roku 2001 naskočilo zpět bez zásadních problémů.
