Filmy, které poslední roky vznikají v produkci České televize, jsou takříkajíc v dobré kondici. Vrcholem je patrně Marie Terezie. Seriál První republika, tedy jeho první série z roku 2014, je přitom dozajista jedním z těch více podařených pokusů. Vyvstává o to více, srovnáme-li ji s jinými současnými českými seriály, především s těmi takříkajíc nekonečnými, nekončícími, v nichž se epizody zacyklují, opakují, jež jedou podle jednoho schématu. První republika naproti tomu zaujala poměrně dobře vystavěným příběhem, který nenudil a nebyl ani nijak zvlášť předvídatelný, nadto nabídla uvěřitelnou a sugestivní dobovou atmosféru. Jistě, mohli bychom najít mnoho nedostatků a lapsů, pokud bychom se seriál dívali okem historika, případně lingvisty, ale pokud jsme přistoupili na hru, bylo možné se dobře bavit a nakonec se snad i něco – třeba dosti kuriózního – dozvědět.
Nedostižná "jednička"?
Pokud bychom měli z první série První republiky něco vyzdvihnout – a pokud bychom zatím ponechali stranou herecké výkony, na které přijde řada později –, jistě by to byl scénář. Na sérii pracovala hned pětice scenáristů ve složení Jan Gardner, Pavel Gotthard, Irena Sládečková, Adam Pražák a Hana Cielová. A spolupráce klapala na jedničku.
V tomto ohledu začala ztrácet již druhá řada, v níž jsme se s postavami trochu lopotili. Z celé série byla cítit ona nastavovanost, jež je tak typická pro neplánovaná pokračování a jejíž úskalí spočívají v tom, že jsou scenáristům poskytnuty mantinely, v nichž se pouze a jedině mohou pohybovat. Tyto mantinely jsou tvořeny výraznými prvky úspěšné "jedničky" – chytlavými postavami, hláškami, specifickým prostředím. A tyto mantinely musejí scenáristé vyplnit pokud možno co nejpřitažlivějším příběhem.
To se v druhé sérii bohužel nepovedlo. Nicméně celek žádným propadákem dozajista nebyl. Pořád se bylo o co opírat. Ať už mluvíme o zachované přitažlivé atmosféře či o nových postavách, které ságu rodiny Valentů, jak se o První republice občas mluví, příhodně oživili. Přesto se druhá série První republiky setkala s převážně negativními ohlasy – a to z toho prostého důvodu, že laťka byla nastavena vysoko.
Kam se poděla Fialová?
Série třetí tak měla lepší startovní pozici. Zpočátku se diskutovalo převážně o dvou aspektech chystaného pokračování – nejprve to byl odchod herečky Anny Fialové, kterou nahradila Katarína Šafaříková. Potom fakt, že tvůrci výrazně zmenšili počet dílů. První série jich měla dvacet dva, ta druhá třináct a zatím poslední jich má už jen osm.
Po prvním přídělu dílů je zřejmé, že detektivní kostra, kolem které se všechny díly obtáčejí, tentokrát ztrácí opravdu dost výrazně. Přece jen už je zřejmé, že tolik příběhů není jeden specifický prostor schopen unést. Epizody, které mají třetí sérii První republiky jednak rozšířit, jednak osvěžit, taky zrovna nefungují. Řeč je především o příběhu mladého boxera, jehož se překvapivě úspěšně ujal Adam Mišík.
Co však První republika nabídnout může a díky čemu pořád ještě vysoce převyšuje obvyklou českou seriálovou produkci, to jsou právě herecké výkony. Především Jiří Vyorálek zas a znovu přesvědčuje, že by dokázal udělat snesitelným i sebehorší brak. Kterým ostatně třetí série První republiky – byť se výhrady kupí a kupí – určitě není.
