Jít si pevně za svým cílem. Cítit potřebu se vyjadřovat obrazem. Pomocí fotografií změnit svět. To a mnohem víc je většinou pro fotografa, jakým je James Nachtwey, hlavní motivace pro práci, kde se dobrovolně ocitáte v neznámém a nebezpečném prostředí, kde za cenu pořízení jednoho osudového snímku můžete klidně přijít o život.
Fotografů, kteří místo klidné krajinky reprodukují světové problémy, ať už jde o hladomor, revoluce, či ozbrojené konflikty, je jako šafránu. Vystavují se riziku smrti, aby poslali obrázek pravdy plný emocí. Nezkreslený, syrový obrázek reality. Některá média zjednodušují, dokonce i lžou. O to více je nutné vzpomenout na lidi, jako je James Nachtwey. Muž, jenž život obětoval fotožurnalismu jako málokdo.
Jasná cesta
Osobnost Jamese Nachtweye poodhalil dokumentární film War photographer, který amerického fotografa sleduje jak v prostředí bezpečného New Yorku, tak na Balkáně, v Indonésii a na jiných místech, kterým se normální člověk většinou vyhýbá. Někteří však nemají na výběr a chod dějin je uvrhne do situace, kdy se vaším domem prožene třeba i ničivá válka. Osudy těchto lidí nejsou díky lidem jako James Nachtwey neznámé.
Snímek Christiana Freie ukazuje díky micro kameře umístěné přímo na fotoaparátu unikátní záběry toho, jak James Nachtwey tvoří v přímém přenosu bez cenzury. Přibližujeme se tak jeho očím a dostáváme se jako diváci zprostředkovaně do nelehkých situací před objektivem. Matka hystericky oplakávající smrt svého syna, rodina žijící mezi kolejemi v Indonésii a fotografická spoušť, která až agresivně zaznamenává každičký moment.
Hyenismus. Napadne každého jako první, ale když postupně poznáváte příběh Jamese Nachtweye a vidíte, jakým způsobem s místními lidmi komunikuje a hlavně jaká je jeho hlavní motivace podobně nebezpečného povolání. Rychle vás tento dojem přejde. Od začátku totiž moc dobře věděl, že práce fotožurnalisty z vyhrocených oblastí je mu souzená.
Být nejblíže
James Nachtwey do dějin fotografie přinesl kromě geniálních kompozice jeho snímků se silným obsahem i zcela ojedinělý přístup. Šel vždy těm nejnebezpečnějších, ale zároveň také nejtragičtějším událostem tzv. po krku. Byl vždy nejblíž. Nespokojil se s fotografováním boje na dohled, ale musel být součástí někdy velmi tragické situace.
Jen tak mohl vytvořit snímek, který má potenciál změnit svět a otevřít milionům lidí oči. Krutá realita v unikátním intimním pohledu muže, který se této práci naplno obětoval. James Nachtwey byl vždy samotářem, pro kterého neexistovalo nic jiného než jeho práce.
Ať už šlo o válečné konflikty v Afgánistánu, Kosovu, Bosně, jižní Africe, Severním Irsku, Nikaragui, Rwandě, Izraeli a na mnoha dalších místech, vždy byl James Nachtwey v první linii. To je jeden z důvodů, proč jeho fotografie mají takový přesah.
Nejedná se o odvážný snímek fotožurnalisty jedné z velkých agentur. James Nachtway pracuje s příběhem, jednotlivci a jeho fotografie často mapují nejenom války, ale také situaci ve věznicích, sirotčincích. Velmi slavné jsou jeho fotografie ze záchranné akce po teroristcké útoku 11. září 2001 v New Yorku.
James Nachtwey už nějaký ten rok nefotografuje. V roce 2003 byl v Bagdádu zraněn granátem při útoku na konvoj. Dnes je mu 71 let a může se pochlubit obrovským počtem cen, které za své snímky dostal, včetně Zlaté medaile Roberta Capy. Je tedy dobré znát tohoto muže, který se rozhodl svými fotografiemi měnit svět v lepší místo. Riskoval kvůli tomu nesčetněkrát svůj život.
