20. ledna uplyne přesně 420 let od skonu jednoho z našich nejvýznamnějších panovníků, císaře Rudolfa II. Ten se na trůn dostal už jako velmi mladý, korunován byl už ve svých 23 letech a s korunou se na jeho hlavu sneslo i množství problémů, které mu zanechal jeho otec Maxmilián II. Habsburský.
Potřební sourozenci
Kromě jiného šlo o nutnost postarat se o početný zástup vlastních sourozenců, kteří na rozdíl od prvorozeného Rudolfa neměli nárok na trůn a vzhledem k otcově nevalnému hospodaření ani příliš peněz. A byl to právě Rudolf, jehož povinností bylo vyplácet každému z nich 25 000 zlatých ročně. Nebylo to na zhýralý život, ale s trochou skromnosti, kterou však Habsburkové neoplývali, by to na život stačilo. Přesto se našli takoví, kteří se i kvůli tomu proti nejstaršímu bratru otevřeně postavili.
Rekonstrukce Pražského hradu
Kromě toho samozřejmě Rudolf spravoval rozsáhlou říši a řešil i majetky, které rozhodně nedostal v dobrém stavu. Třeba jen Pražský hrad musel nechat nákladně zrekonstruovat a dostavět, aby se sem mohl přesunout z Vídně. Jeho otec nedbal ani na tuhle stránku panování. Jenomže přestavba budoucího sídla Rudolfa II. se musela dít bez velkých slov a jásotu. Jednak proto, že Vídeň s jeho případnými plány na stěhování do “provinční” Prahy nebyla příliš svolná, jednak proto, že se naopak místní šlechta obávala, aby si to panovník nakonec ještě nerozmyslel, kdyby se třeba poddaní začali bouřit proti takové investici.
Nevítaná návštěva
Všechno se ale podařilo a Rudolf II. se nakonec přestěhoval do nových a zrekonstruovaných komnat Pražského hradu. A pak? Netrvalo dlouho a za svým synem přijela z Vídně i jeho matka, což nesl Rudolf poněkud nelibě.
Proč se Rudolfovi nelíbila matčina přítomnost v Praze? Jednoduše proto, že vdova po jeho otci, Marie Španělská, neuměla držet jazyk za zuby a přijmout skutečnost, že její syn je nyní panovníkem a jako takový si může dělat víceméně, co uzná za vhodné. Má touhu sbírat umělecké předměty? Přeje si rozdělit některé panovnické úkoly mezi lidi, s nimiž ona nesouhlasí? Měl spoustu milenek nevalné pověsti? A co víc - nechtěl se ženit? To všechno byly momenty, které matku Jeho císařské milosti nenechávaly klidnou a ona si to neuměla pro změnu nechat pro sebe. Není tedy divu, že se to Rudolfovi nelíbilo, ačkoliv měla pravděpodobně často i pravdu.
Třináctiletá sestřenice jako nevěsta?
O jedné záležitosti byl ale Rudolf II. alespoň zprvu ochotný přemýšlet. Byl to sňatek, který - jak i on musel uznat - by mohl zajistit potomky, a tedy i dědice trůnu. A matka se činila i v této chvíli a zanedlouho přišla s nabídkou, která se zdála být výhodná. Co na tom, že šlo o Rudolfovu sestřenici, dceru španělského krále Filipa II. Isabelu Claru Eugenii. V příbuznosti žádný problém neviděla, vždyť sama byla sestřenicí svého zesnulého manžela. Rudolf se ani příliš nebránil, ostatně jemu pomalu táhlo na třicítku a princezna už také měla věk na vdávání. Bylo jí třináct let…
Nemoc svatbu překazila
Jenomže pak přišla Rudolfova těžká nemoc a ze svatby sešlo. Choroba zanechala následky mimo jiné i na panovníkově chování a od té doby už nemohla být o ženění žádná řeč. Ne, že by snad král zůstal jako muž mimo hru, to rozhodně ne. V jeho komnatách se podle svědectví střídaly i dál milenky, které neměly naději na dlouhodobější vztah s panovníkem. Ale manželství bylo slovo, které se na Hradě vyslovovat nesmělo. A to i poté, kdy si Rudolf II. začal s dcerou císařského antikváře hraběnkou Kateřinou Stradovou, kterou skutečně miloval (aniž by jí ale zůstával věrný), a s níž zplodil minimálně šest potomků - hezky napůl chlapce a dívky. Ani jedno z nich nikdy neuznal za vlastní, ale jako “správný” otec se postaral o jejich zajištění, výchovu a vzdělání.
Trpělivá Stradová ale také nesnesla úplně všechno
Měla hraběnka Stradová naději, že by se s ní Rudolf II. přece jen někdy oženil? Pravděpodobně ne, vždyť i s ní se prvně setkal v nevěstinci, který shodou okolností - kromě dalších “podnikatelkých aktivit” - provozoval její otec. Možná i proto byla Kateřina se sebezapřením po celou dobu jejich dlouhého vztahu tolerovat svému slavnému milenci další ženy, kterých nebylo málo. Vždyť to vlastně byly její kolegyně. Historie ale nevylučuje, že jedna z dočasných císařových oblíbenkyň si vysloužila takovou dávku hraběnčiny nelibosti, že ji to stálo život.
Smutný císařův konec
A Rudolf? Dožil svůj život jako nemocný starý mládenec oficiálně bezdětný, obklopený lidmi, jimž vinou své nemoci nevěřil a dnem i nocí se obával jejich zrady. Ze všeho mu zbyla už jen láska a důvěra k alchymii, k umění a touhla po klidu. Je tohle panovnický život tak, jak si ho představujeme?
Zdroj: wikipedie, Český rozhlas
KAM DÁL: Ruská vesmírná fenka Lajka zemřela neuvěřitelně krutou smrtí. Sověti o jejím osudu lhali.
