Vědět na svého šéfa víc, než je mu milé, se může buď hodně vyplatit, nebo krutě vymstít. To podle povahy nadřízeného a také jeho moci. Když je tím „šéfem“ císař, není moc o čem přemýšlet a bylo by snad lepší vzít nohy na ramena dřív, než to panovník začne doopravdy řešit. Přesvědčil se o tom pravděpodobně i tak velký muž evropských dějin, jako byl kníže Otto von Bismarck, německý říšský kancléř a ministr zahraničí v sedmdesátých a osmdesátých letech devatenáctého století.
Zlaté časy za Viléma I.
V době, kdy získal Otto von Bismarck svůj jistě výnosný, ale hlavně důležitý post, seděl na německém trůnu císař Vilém I. Pruský. Ten se na trůn dostal vlastně omylem – jako druhorozený syn Fridricha Viléma III. se měl věnovat vojenské kariéře, ale po smrti svého otce a mozkové mrtvici staršího bratra se stal nejprve regentem a později, když i jeho bratr opustil svět živých, také pruským králem. Jen o rok později jmenoval kancléřem právě Bismarcka a s ním po boku také dopanoval až do svého konce.
Dvě změny po pár měsících
Po smrti Viléma I. nastoupil na trůn Fridrich III. Pruský, ale osud mu dlouhý pobyt na trůnu nepřál. Nepřežil ani pověstných „sto dnů hájení“ a zemřel devětadevadesátý den poté, co po svém otci Vilému I. převzal žezlo. Kancléřskou kancelář stále ještě obýval Otto von Bismarck a mohl jen čekat, co se bude dít dál. Na řadu pak přišel Vilém II., Fridrichův syn. A skutečně se začaly dít velké změny, které se nevyhnuly ani Bismarckovi. Je víc než pravděpodobné, že snad ani nechtěl, ale rozhodně věděl víc, než se novému panovníkovi líbilo.
Sadomasochistický císař
Dnes už není žádným tajemstvím, že měl nový král a císař Vilém II. velmi podivné choutky v soukromém životě. O jeho sadomasochistických sklonech se historikové dočetli v dopisech jedné z jeho blízkých žen, která se podepisovala jako Miss Love. Zatímco před ostatními se to Vilému II. možná podařilo tajit, případně se jeho poddaní dokázali tvářit, že o ničem neví, Bismarck takové štěstí neměl. Jeho syn byl totiž, stejně jako samotný císař, řekněme klientem oné dámy.
Ta se navíc rozhodla, že jej do svého podivného vztahu s císařem zasvětí, a protože z toho chtěla také něco mít, začala vyhrožovat zveřejněním kompromitující korespondence s panovníkem. Otto von Bismarck se o všem od syna dozvěděl a jako správný kancléř se pokusil průšvih svého šéfa vyžehlit. Jenomže narazil.
Zaplatil výkupné, ale ani to nestačilo
Kancléř se dokonce rozhodl zaplatit jakési výkupné, které Miss Love požadovala za dopisy, které jinak chtěla, jak prohlašovala, zveřejnit. Ačkoliv by měl být Vilém II. Bismarckovým spíše vděčný, vnímal jejich nepříjemné zasvěcení do vlastního milostného života jako natolik obtěžující, že si to nechtěl nechat líbit. Navíc dostal pocit, snad i oprávněný, že moc jeho kancléře po odhalení císařovy slabé stránky neúměrně roste. A tak se rozhodl, že by měl Otto von Bismarck „z vlastní vůle“ svůj úřad opustit. Stalo se tak v březnu roku 1890. Poté se Bismarck již věnoval spíše sepisování svých pamětí a dalších děl.
Skandál se stejně provalil
Vilému II. se ale skandál, který se tak urputně snažil utajit, stejně nevyhnul. Náhlý odchod Otty von Bismarcka se stal okamžitě předmětem spekulací, které vynesly na světlo světa také hlavní problém, který v něm hrál svoji roli. A tak se chvíli mluvilo o císařových nevěrách a podivnostech, které se odehrávaly v panovnické ložnici, ale protože dobře víme, že nic není starší, než včerejší zprávy, lidé se takových drbů postupně nabažili a život šel dál – i bez Bismarcka.
Zdroj: wikipedie, idnes, Epochaplus, Česká televize
KAM DÁL: Císař Vilém II. v dětství trpěl v péči lékařů. Svazovali ho a polévali ledovou vodou.
