Karel Höger byl opravdu významnou osobností československého filmu a divadla. Sám byl velice skromný a o svém řemeslu toho tolik nenamluvil. Hovořil především svými výkony a činy, a to nejenom ve svém profesním životě. Málokdo ví, jaké riziko podstupoval tím, že byl součástí nacistického odboje.
Spojka
Skromný Karel Höger ve své práci pro odboj projevil obrovskou dávku hrdinství. Jako zpravodajská spojka fungoval pod krycím názvem Eva nebo Kolanda, aby vozil šifrované zprávy. Epicentrem jeho činnosti bylo přijímání zpráv od odboje na Moravě kolem Zlína, odkud je následně vozil do Prahy. Zde byl členem tzv. zpravodajské brigády. Podstupoval tak velké nebezpečí, ale jeho činnost se nikdy neodhalila.
Podpora židovských rodin
Karel Höger byl členem odboje již od roku 1943 a během této doby se zasloužil několika obdivuhodnými činy o pomoc nemalému množství lidí. Konkrétně se nezdráhal pomáhat několika židovským rodinám. Ty podporoval finančně a udržoval s nimi kontakt i přesto, že už byly deportovány do terezínského ghetta. Po dobu války také uchovával majetek jedné z těchto rodin. Vrcholem jeho odvahy bylo, že sám dvakrát během války proklouznul do samotného terezínského ghetta.
Zdvižená pravice
Po sametové revoluci se v médiích objevila fotografie z roku 1942, kde herecký soubor v Národním divadle manifestuje podporu Třetí říši. Hořící Ležáky v té době prožívaly to nejhorší a odplata za smrt Reinharda Heyndricha stála mnoho nevinných obětí. Na fotografii je jeden z těch nejviditelnějších právě Karel Höger. Ten se zviženou pravicí vzdává na oko hold říšské orlici. V kontextu poprav a tvrdých represí bylo v podstatě nemožné se podobnému "divadlu" vyhnout. Debata o kolaboraci Karla Hogera se velmi rychle utlumila pod váhou důkazů o jeho odbojové činnosti.
Podepsání Anticharty
Tichý a skromný hrdina byl na konci své kariéry donucen ještě k jednomu velkému politickému gestu. Při vzniku Anticharty, která měla demonstrovat odpor vůči iniciativě Pavla Kohouta a Václava Havla v podobě Charty 77, se mnoho československých umělců “muselo” podvolit jejím podpisem. Vnitřní nesouhlas Karla Högera mu nezabránil Antichartu podepsat. Tento čin si na sklonku života nikdy neodpustil. Ke cti nutno dodat, že po vyhazovu herecké kolegyně Vlasty Fabiánové podal v Národním divadle výpověď. Stalo se tak 2. 5. 1977. O dva dny později Karel Hoger umírá. Hrdina, který se svými činy nikdy nechlubil, projevil v dobách, kdy ostatní mlčeli, neskutečnou dávku odvahy.
