Nejprve v jakési pravé zatáčce smetl střechu jednoho z domů a následkem prudké ztráty rychlosti se trup letounu stočil doleva a dopadl přes ulici přímo na kostel zasvěcený Sloupu ohně (Pillar of Fire). Ten zcela zničil. Současně vybuchly palivové nádrže letadla, žár usmrtil na místě desítky cestujících a členů posádky, ale i devadesátiletého domovníka ležícího v posteli. Další část trosek zdevastovala bytový dům sousedící s kostelem. Zasažen byl i místní pohřební ústav, ze kterého další exploze rozmetala do okolní ulice těla zemřelých připravených k obřadu. Plameny, místy dosahující výšky okolních budov, na ně záhy přeskočily.
Oběťmi byli cestující, posádky i obyvatelé města
V obou letadlech ihned zahynulo 128 osob. Na zemi pak zemřeli dva prodavači vánočních stromků, muž venčící psa, odklízeč sněhu, místní řezník, kterého zavalily trosky budovy, stejně jako domovníka kostela zasvěceného Sloupu ohně. Celkem tak bylo obětí 134. I obyvatelé požárem zasažených domů sváděli boj o život.
Jen štěstím letoun minul místní střední školu, kde se nacházely stovky studentů. Zraněných byly desítky, od místních obyvatel až po hasiče, kteří na místě apokalypsy neúnavně zasahovali dalších 72 hodin. Bojovali s prudkým požárem a v husté chumelenici a dýmu se snažili objevit přeživší. Energie nárazu však šanci na přežití nedávala.
Jediný přeživší měl v kapse 65 centů
Chvilku to vypadalo, že vánoční čas bude mít svůj zázrak. Nehodu přežil jedenáctiletý Stephen Baltz, který seděl v zadní části letadla a byl při dopadu katapultován do sněhové závěje. Bohužel byl těžce zraněn a silně popálen. „Zemřu?“ zeptal se svých zachránců. Nevíme, jaká byla jejich odpověď, ale zázrak se nestal a chlapec druhý den zemřel v místní nemocnici. Chlapec měl u sebe v kapse 65 ohořelých centů. Jejich zbytek se stal součástí plakety se Stephenovým jménem umístěné na zdi Metodistické nemocnice, kde chlapec zemřel.
Proudové letadlo bylo moc rychlé, řízení letového provozu pomalé
Na přelomu padesátých a šedesátých let začala moderní proudová letadla nahrazovat ta vrtulová. To s sebou přinášelo i nutnost, aby se pozemní řízení vypořádalo s rozdílem jejich rychlostí. Zároveň pozemní řídící letového provozu neměli zdaleka takovou techniku, jaká je dnes. Neexistoval například sekundární odpovídač, který dispečerům umožňuje mít okamžité informace o výšce a rychlosti stroje.
To vše museli dispečeři zjišťovat od pilotů, což bylo zdlouhavé a mohlo to vést k chybám. Rovněž na palubách letadel neměli piloti moderní počítače a řadu údajů si tak museli dopočítávat ručně. Tak tomu bylo i u letu DC-8, kterému se porouchal jeden z jeho navigačních přístrojů. Při změně trasy tak museli piloti zbývající potřebný údaj odpočítat. To vše za situace, kdy se jejich stroj k bodu, kterého měl dosáhnout, blížil příliš velkou rychlostí. V důsledku toho se stalo, že než se posádka zorientovala, dostala se do vzdálenosti až 12 mil za letové povolení, které obdržela. Tam však ve stejné výšce letělo druhé letadlo.
Ještě během vyšetřování byla zavedena nová pravidla
Tato nehoda měla za následek okamžité zavedení některých opatření, aby se snížila možnost opakování podobné chyby, která se stala nad New Yorkem. Pilotům vznikla povinnost informovat pozemní řídicí středisko v případě, že dojde k poruše některého z jejich navigačních zařízení.
Letadla byla také povinně vybavena zařízením DME, které vypočítává vzdálenost mezi letadlem a pozemním navigačním zařízením. Piloti tak mají lepší přehled o své současné poloze. Snížena byla také maximální rychlost, kterou se letadla mohou pohybovat v blízkosti letišť.
Zdroje: iDNES, Wikipedie, aviationsafety.net
KAM DÁL: Wiley Post: Sám obletěl svět, letadla byla jeho osudem
