Situace kolem českých seriálů je v posledních letech potěšující. Jsou dobré a sledované – a to i přesto, že musejí konkurovat obrovskému množství skvělých seriálů, které přicházejí ze zahraničí. V loňském roce potěšil české diváky například podařený seriál Dabing Street, dlouhodobé oblibě se těší První republika. A k tomu všemu se začátkem tohoto roku přidal Most!.
Asi stěží se dá předpokládat, že by na mimořádně úspěšný Most! nějaký český seriál navázal. Alespoň co se sledovanosti a společenského dopadu týče. Přesto má Zkáza Dejvického divadla, jejíž první díl včera po deváté odvysílal první program České televize, potenciál vydobýt si místo na výsluní. Seriál sice nenabízí tak kontroverzní a diskutované téma jako Most!, má však něco, čeho si na seriálech musíme vážit – je zkrátka a jednoduše kvalitní.
Od dabingu k herectví
Dejvické divadlo se dlouhodobě těší nebývalé popularitě. Představení jsou záhy vyprodána, dokonce si můžeme pamatovat případy, kdy velké množství diváků, kteří toužili po lístku, shodilo webové stránky. Komu se nepoštěstilo a neměl možnost podívat se na soubor Dejvického divadla naživo, nemusí zoufat. Herci z Dejvického divadla se totiž často scházejí na plátnech kin a na obrazovkách televizí.
Posledním případem je již zmíněný Dabing Street, kdy jsme mohli sledovat v akci stálice dejvického souboru, jakými jsou třeba Hynek Čermák, Klára Melíšková nebo Martin Myšička, současný umělecký šéf divadla. A na Dabing Street Zkáza Dejvického divadla v mnohém navazuje. Třeba tím, že oběma seriálům předcházela divadelní hra. Především však námětem, který se nápadně podobá.
Zatímco v loňském seriálu Dabing Street se herci vžili do role dabérů, kteří dělají možné i nemožné, aby zachránili krachující dabingové studio, ve Zkáze Dejvického divadla jsou herci ve svém přirozeném prostředí a sami sebou. Zachraňují totiž krachující divadlo. Dejvické divadlo.
V prvním díle si poté, co nedostali grant, přivedli proslulého zahraničního režiséra. Věci však nedopadly tak, jak si je Miroslav Krobot představoval, a tak v příštím díle pojedeme patrně, jak se říká, nanovo. Už po odvysílání prvního dílu je patrné, že pro sledování Zkázy Dejvického divadla je dobré alespoň zhruba vědět, jak mechanismy v divadle a mezi herci fungují. Pro divadlem nepolíbeného diváka bude patrně leckterý vtip stěží pochopitelný. Proto je patrné, že úspěch Mostu!, jejž si mohl plně vychutnat takřka každý, se opakovat nebude. To však není důvod k tomu, abychom Zkázu Dejvického divadla odsouvali někam do pozadí.
Hoď labutí!
V loňském roce vyšla debutová kniha Ondřeje Hübla s názvem Hod mrtvou labutí. Sbírka povídek zaznamenala značný ohlas i proto, že se stal jeden z obsažených textů námětem pro nynější Zkázu Dejvického divadla. Byť v šestidílném seriálu bojují ti, pro něž představuje Dejvické divadlo mnohé, o holou existenci této scény, skutečnost je opačná.
Soubor Dejvického divadla je jedním z nejvyhledávanějších a nejúspěšnějších. A v podstatě nezáleží na tom, zda se herci zrovna pohybují na prknech, která znamenají svět, či na obrazovkách televize. Anebo také v kině – Zkáza Dejvického divadla byla již minulý týden uvedena v předpremiéře ve vybraných kinosálech. Úspěch byl mimořádný. Televizní diváci se mají na co těšit.
