Za svoje názory mu bylo doporučeno ve velmi raném věku opustit Československo. Bez peněz a s nicotnou angličtinou zakotvil v New Yorku, kde se stal kameníkem. Díky šikovnosti a inteligenci se v šestadvaceti stal majitelem třech kamenolomů. Život úspěšného podnikatele mu změnilo jedno důležité setkání v Evropě. T. G. Masaryk využil jeho služeb a kontaktů, aby mimochodem zapálil ve Voskovi vášeň, která mu zůstala celý život. Stal se špionem.
Setkání s Masarykem
Voska už jako úspěšný podnikatel nezanedbával svojí vlasteneckou činnost na americkém území. Založil první českou sociálně demokratickou sekci a velmi aktivně se podílel jako čelní představitel v Česko-Americkém svazu žurnalistů v New Yorku. Důležité setkání proběhlo v roce 1902, kdy poprvé poznal Masaryka a jeho rodinu. Voska tak v Americe organizoval přednášky českých politiků včetně Masarykova turné za pět let od jejich vzájemného setkání. Hlavní úkoly však měly teprve začít.
Voska špionem
Během své aktivity ve svazu Česko-Amerických žurnalistů se v roce 1914 pokoušel vytvořit zpravodajskou síť v Evropě. Měl své informátory v Paříži, Londýně, Praze a Vídni. Čitelný předválečný pohyb si ověřoval hlavně doma, kde zjišťoval, jaké názory a plány může očekávat od českých politiků. Narazil tak znovu na Masaryka. Ten ho svým plánem přesvědčil a pomohl mu na zpáteční cestě s předáním tajné depeše ukryté v podrážkách své boty novináři anglických Timesů Wichamovi Steedovi. Z podnikatele a vlastence Vosky se stal tejný agent.
Prodej kamenolomu
Usílí, které Emanuel Voska vložil do budování svých tajných služeb, bylo obdivuhodné. Během velmi krátké doby měl informátory na konzulátech Rakouska a Německa ve velkých městech Spojených států amerických, jejichž celkový počet činil 84. Veškeré své finanční prostředky přesunul z kamenolomů do špionáže, což potvrdil prodejem jednoho, aby mohl nadále pokračovat ve zpravodajské činnosti.
Hlavním úkolem práce služeb českého emigranta bylo odhalovat aktivity, sabotáže, stávky korespondence Němců a Rakušanů v Americe. Nalezené kompromitující materiály předával novinářům, kteří už tak zveličené zprávy podstatnou měrou ještě více nafoukli. Voska tak velkou měrou přispěl k nelichotivému obrázku Německa ještě předtím, než se Amerika zapojila do první světové války.
V roce 1917 začala Voskova soukromá zpravodajská firma spolupracovat s Inteligent services, která veškerou její činnost finančně dotovala. Stovky německých a rakousko-uherských agentů bylo zatčeno jen díky informacím Emanuela Vosky. Ten se nezdráhal využít služeb i své starší dcery, kteoru zaměstnal na Rakousko-Uherském konzulátu, odkud brala důležité informace.
Most mezi Amerikou a novým Československem
Kvalitní zpravodajská práce udělala z Vosky poradce prezidenta Wilsona. Díky odhalení dvou německých agentů v týmu protikandidáta Charlese Hughese usnadnil Wilsonovi cestu k prezidentskému postu. Jeho pozice byla zásadní při jednání T. G. Masaryka a prezidenta Wilsona, protože on byl jejich spojkou a mostem v domluvě a následném vyjednávání Washingtonské deklarace. Od roku 1917 byl také členem americké armády s hodností kapitán.
Návrat domů
Svojí zpravodajskou činností zásadně přispěl ke vzniku samostatného Československa. Od roku 1919 se vrátil zpět do vlasti, kde se stal velkou politickou osobností Československé sociálně demokratické strany dělnické. Žil ve své velké vile na Zbraslavi. Před druhou světovou válkou se angažoval v protifašistickém hnutí a pomáhal antifašistickým utečencům z Německa a Rakouska. Znovu využíval svých zpravodajských kontaktů, aby posílal zprávy z první ruky přímo do Protektorátu Čechy a Morava. V té době pracoval “uklizen” v Turecku.
Konec jeho života je spojen s vězením komunistické moci. Jako občan Spojených států amerických s hlubokou zpravodajskou minulostí se stal nepohodlným a podezřelým. Byl obviněn ze špionáže a přípravy kontrarevoluce. Dostal trest odnění svobody ve výši deseti let. Nepříjemný osud postihl i velkou část jeho rodiny, která byla také vězněna. Neznámý hrdina Emanuel Voska umírá potom, co byl propuštěn do domácího ošetřování ve svých 85 letech. Dodnes je jeho osud skoro neznámý, ale bez jeho odvahy a činnosti by možná neexistovalo samostatné Československo.
