Alan Magee se narodil v Americe v roce 1919 a mohl žít běžný klidný život, kdyby nepřišla druhá světová válka a s ní i v prosinci roku 1941 útok na Pearl Harbor, který vtáhl USA do tohoto celosvětového konfliktu. Tehdy dvaadvacetiletý mladík se rozhodl, že nezůstane sedět doma, a přidal se k letectvu, kde byl zařazen jako střelec k bombardovací peruti. Jeho vzdušnou základnou se stal letoun B-17, jemuž se přezdívalo létající pevnost. Tady ale jeho příběh teprve začínal.
Tragický leden 1943
Jen těžko uvěřitelné osudové okamžiky Alana Mageeho se odehrály v mrazivém lednu roku 1943. Pouhé tři dny po začátku nového roku byla jeho bombardovací peruť vyslána, aby zničila sklady německých torpéd, které si agresoři připravovali k dalšímu útoku ve francouzském St. Nazaire.
K cíli sice jeho letadlo doletělo, ale svoji misi posádka splnit nemohla, protože letadlo bylo cestou zasaženo nepřátelskými střelami. Letoun se téměř okamžitě vzňal a členové posádky vyskákali s padáky do prázdna. Také Alanu Mageemu se podařilo první okamžiky přežít a dostal se ze své střelecké pozice do trupu letadla, kde cítil naději na možnou záchranu. Další dávky střel německých stíhačů ale dílo zkázy dokonaly a trup Alanova letadla se roztrhl na dva kusy. Bylo jisté, že už nikam nedoletí.
Proti všem přírodním zákonům
Alan Magee byl dalším výbuchem vymrštěn bez možné záchrany poškozeným padákem z letadla a ztratil vědomí. To vše ve výšce téměř sedmi kilometrů, a navíc bez padáku. Podle všech přírodních pravidel měl letec zemřít – když ne v průběhu pádu vinou nedostatku kyslíku v takové výšce, tak po dopadu na zem jistě. Ještě ve vzduchu se Mageemu vrátilo vědomí, takže dobře věděl, co se děje. Stihl se pomodlit a čekal na jistou a krutou smrt, která se blížila s každým metrem jeho pádu. Osud měl ale s tímto mužem jiné plány.
Neuvěřitelné štěstí v neštěstí
Letec nedopadl na zem, ale na skleněnou střechu nádraží v St. Nazaire. I když sklo samozřejmě prorazil, přece jen zbrzdilo jeho pád a on nakonec zůstal zavěšený na kovových podpěrách budovy. Bezvládného letce, jenž byl jen s pomocí zázraku stále naživu, i když s mnoha viditelnými i vnitřními zraněními, se okamžitě chopili Němci. Měl zlomenou nohu, ruku bezmála odříznutou od trupu, poranění oka, nosu, poškozené plíce i ledviny, celý byl pořezaný od skla, jímž propadl, na těle měl zranění od střel, které zasáhly jeho letadlo, ale stále dýchal.
I tentokrát měl Alan vlastně štěstí, protože jej nacisté odvezli k lékaři, pro kterého bylo jeho poslání přednější než boj. Doufali, že se od něj později dozví užitečné informace – každý takový zajatec se jim mohl hodit. Lékař nepřátelského vojáka tedy ošetřil, jak nejlépe uměl, a zachránil mu život.
Konec války a dlouhý život
Až do konce války byl Alan Magee držen v německém zajetí, ale jeho příběh zůstává do dnešních dnů natolik neuvěřitelný, že se nesmazatelně zapsal do dějin druhé světové války a vlastně i do historie šťastných kuriozních seskoků a pádů bez padáku. Po skončení války obdržel nezničitelný letec medaili za zásluhy a Purpurové srdce, ocenění určené statečným bojovníkům. Zemřel až v roce 2003 ve svých čtyřiaosmdesáti letech. Do té doby mohl všem vyprávět jen těžko uvěřitelný příběh, který podle všech zákonů přírody neměl přežít…
Zdroj: americanmuseum, en.wikipedia, wearethemighty
KAM DÁL: Masaryk měl být umlčen. Komunisté si pro něj a další demokraty připravili „voňavky“.
