Většina příčin leteckých nehod je spojena s lidským faktorem. Ať už se jedná o chybu pilota, který řeší v kabině například své osobní problémy, nebo nechá řídit letadlo dalším osobám, jak se při šetření nejedné z nehod také zjistilo, či jde o nepozornost pracovníků na řídicí věži. Vždy to ovlivní mnoho životů a má to nedozírné následky.
Největší nehody v historii
583 obětí přinesl rok 1977, což bylo vůbec nejvíce obětí v dějinách leteckých katastof. Tehdy došlo na ostrově Tenerife ke srážce startujícího Boeingu 747 nizozemských aerolinií a amerického letadla stejného typu. 12. 8. 1985, kdy za katastrofu mohl defekt přetlakové přepážky v kabině, zase přežili pouze čtyři lidé z několika stovek. Téměř o deset let později - 12. listopadu 1996 - se srazil boeing saúdskoarabských aerolinií s kazašským Iljušinem 76. Kazašský pilot nedodržel předepsanou letovou hladinu a neštěstí bylo na světě.
K dalším leteckým hrůzám se zařadilo i zřícení íránského vojenského letadla typu Iljušin v roce 2003, kdy v té době bylo na palubě 302 osob. Velmi absurdní nehoda se stala také 3. března 1974 nedaleko Paříže, kdy se zřítil letoun DC-10 vlivem špatného mechanismu uzavírání nákladových vrat, která se v průběhu letu otevřela. Zkrátka rizik je i ve vzduchu nespočet...
Syrové maso příbuzných
Pátek 13. – den, který je obecně označován jako nešťastný a plný katastrof, se dne 13. 10. 1972 takovým opravdu stal. Neštěstí potkalo let 571 z Uruguaye do Chile, který vezl univerzitní ragbyový tým Old Christians Club, jejich přátele a příbuzné. V tento den bylo velmi nepříznivé počasí a v zasněžených Andách došlo k jedné z největších katastrof. Piloti vlivem špatného počasí udělali chybu. Letadlo letělo při úpatí pohoří a v domnění, že pohoří přeletěli, se stočili na sever a začali postupně klesat. Přišel ještě varovný signál, ale překážku v podobě útesu se už překonat nepodařilo a letadlo se po nárazu zřítilo. Okamžitě zemřelo 12 lidí, další den v důsledku zranění zemřelo dalších 5 cestujících.
Zbývající pasažéři se ocitli v neřešitelné situaci, nebyli schopni opravit letové rádio, kterým by si zavolali pomoc, a docházely jim potraviny i teplé oblečení. Situace začala být zoufalá a neúnosná. Na začátku si udělali prostor v letadle tím, že vyndali sedačky a ucpali jimi prostory, kudy do letadla vnikala ta nejkrutější zima. Po deseti dnech bylo pátrání po pohřešovaných odvoláno a oni, aby přežili, museli přijmout těžké rozhodnutí. Byli donuceni sníst maso svých mrtvých spolucestujících.
Většina pasažérů patřila navíc mezi věřící a oběťmi byli i jejich přátelé či dokonce rodiny. Maso museli jíst syrové, protože i ohněm se muselo v této situaci šetřit. Zmíněný způsob stravy pro ně znamenal jedinou naději na to, jak přežít. Nicméně toto stále nepředstavovalo to nejhorší, co cestující potkalo. Po šestnácti dnech se na vrak letounu sesypala lavina. Ti, kteří byli bohužel nuceni sedět u profukující části letadla, katastrofu nepřežili.
Po dvou měsících vzhůru za záchranou
Když situace už trvala dva měsíce, tak se tři odvážní trosečníci rozhodli vydat na cestu a vyhledat pomoc. Jeden z nich se záhy vrátil zpět, zbývajícím dvěma se to podařilo až po deseti dnech. Vše se naštěstí podařilo, dne 21. 12. 1972 narazili dva "zachránci" při bloumání divokou přírodou na pomoc - přepravce nákladů, jenž projížděl zasněženou krajinou - a ten jim okamžitě přivolal pomoc.
Díky němu pak celkově po 72 dnech byl největší životní horor několika lidí ukončen a všichni se vrátili do svých domovů. V první vlně se podařilo zachránit pouze osm lidí, další část musela ve vraku přežít ještě jednu noc, naštěstí již se záchranáři, potravinami i dekami. Tuto leteckou katastrofu tehdy nakonec přežilo jen 16 lidí.
KAM DÁL: O kočkách nevíme zdaleka vše: Nekompromisní lovci i nositelé rodinné pohody mají svá tajemství.
