Lidi kolem slavných Rolling Stones údajně napadlo, že členy Hells Angels najmou kapele jako ochranku a že honorářem jim bude volná konzumace piva. Stalo se tak roku 1969 na slavném rockovém festivalu na závodním okruhu v Altamontu v Kalifornii, který odstartoval éru hippie a který měl být podobný tomu ve Woodstocku, hlavní hvězdou byly právě Rolling Stones. Výsledkem byli čtyři mrtví. Členové Hells Angels totiž pořádek zajišťovali železnými tyčemi a noži. Nejmladšímu mrtvému fanouškovi ještě nebylo osmnáct let.
Drsní chlapíci na motorkách a válečný veterán Olsen
První motorkářský klub Hells Angels (HAMC) byl založen 17. března 1948 v oblastech Fontana a San Bernardino, když se několik malých motorkářských klubů dohodlo na sloučení. Mezi zakladateli byl Arvid Olsen, veterán z druhé světové války. Ten se přidal, když se rozešel s motorkářským klubem „Nasraní bastardi“. Od té doby klub rostl obrovskou rychlostí a stal se jedním z největších na světě. A reputaci si vydobyl díky válkám s konkurenčními gangy a řadě významných akcí. Jeho sláva se v nemalé míře začala psát díky dokumentu Gimme Shelter z roku 1970 o nepokojích během koncertu Rolling Stones.
Pekelní andělé: název byl inspirován tradicí z války a Howardem Hughesem
Podle Hells Angels Marbella byl název klubu inspirován již zmíněným veteránem Arvidem Olsenem, který sloužil v letce „Hell’s Angels“ Flying Tigers v Číně během druhé světové války. Je jasné, že název byl inspirován tradicí z první a druhé světové války, kdy Američané dávali svým perutím nelítostné, smrticí tituly. Příkladem toho je letka stíhaček „Létajících tygrů“, P-40 nasazených v Barmě a Číně, tato letka nesla jméno „Pekelní andělé“. A roku 1930 natočil Howard Hughes film Pekelní andělé, který předvedl mimořádné a nebezpečné letecké výkony. Předpokládá se, že piloti tento název využívali pod jeho vlivem.
Ikonické logo „andělů“ vymyslel muž s českými kořeny
Frank Charles Sadilek jr. pocházel z Illinois a jeho otec byl částečně českého původu. Později se rodina přestěhovala do Sacramenta. Frank již od mládí inklinoval k jízdě na motorce, jeho první byla motorka Triumph, později přesedlal na Harley Sportster. Byl grafikem a fotografem, členem klubu Hells Angels San Francisco se stal roku 1953 a právě on nakreslil ikoické logo s okřídlenou lebkou. Později se dokonce stal prezidentem kalifornské části Hells Angels. V roce 1961 se přestěhoval na ostrov Oahu na Havaji, kde se ve svých pouhých 34 letech utopil.
Králem byl Sonny Barger, psanec, který měl charisma a problémy se zákonem
Sonny strávil ve vězení celkem 13 let, ať již za obchodování s heroinem v roce 1974, či v roce 1988 za spiknutí s cílem zlikvidovat bombovým útokem klubovnu konkurenčního motorkářského gangu Outlaws. Byl také obviněn z vraždy v roce 1972 a z vydírání. V časech, kdy zrovna nebyl ve vězení, však Hells Angels sjednotil a stal se jejich tváří. Podle jeho nekrologu byl Sonny Barger jako dlouholetý prezident motorkářského klubu Hells Angels ztělesněním motorkářského psance. Bylo to něco, co si zasloužil, ale také image, kterou si pěstoval s charismatem a chytrostí, díky čemuž se z Hells Angels stala celosvětová značka.
Jak píše theguardian.com: „Barger byl zakladatelem první kapitoly Hells Angels v Oaklandu v Kalifornii v roce 1957. Dosáhl téměř mytického statusu drsného pekelníka a chladného charismatického vůdce mužů, kteří si říkali 1 procento – nehledě na 99 procent bezstarostně žijících lidí. Většina z těch 99 procent se skutečně bála Andělů s jejich hrozivým vzhledem, drnčícími motocykly Harley-Davidson, násilným životním stylem bez omezení a černou koženou skříní zdobenou klubovou posvátnou nášivkou okřídlené lebky.“
Ztracení opilí letci z druhé světové, to opravdu ne
Postupně, i díky mainstreamovým médiím, vznikl okolo klubu – gangu – mýtus o jeho stvoření opilými, zbloudilými letci, kteří létali bombardovací mise za druhé světové války a marně se snažili přizpůsobit životu po válce. To ale bylo pouhé zjednodušení. Samozřejmě mezi nimi i tací byli. Hrůzy války a plošného bombardování, vykořenění z mírového života v mladém věku a návrat po letech válčení do míru jsou „fuška“. A ne všichni ji zvládnou. Členové klubu však nechtějí, aby tím byly poskvrněny skutečné zásluhy pilotů, jejichž název nesl bombardovací stroj B-17. Ve své oficiální historii motorkářský klub vypráví příběh B-17, který 303. pluk pojmenoval „Hell’s Angels“, a jeho velitele, schopného (a ne opilého) kapitána Irla E. Baldwina. Proč? Aby se svět ujistil, že tato posádka nebyla banda opilých ztroskotanců, ale hrdinové války v Evropě. Posádka letadla nemá s motorkářským klubem nic společného. Andělé se starají jen o to, aby vzpomínka posádky nebyla vláčena bahnem.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Dakota. Pomohla vyhrát válku
